Prokurátorská republika

Vrchní státní zástupci si předvolali na „výslech“ do Olomouce špičky české policie, aby jim zdůvodnily, jakou logikou se dobrali k restrukturalizaci české policie, kterou právě chtějí spustit.

 Zda to není tak, že k ní dostaly vnuknutí či přímo pokyn od kmotrů, kteří jsou přeci tak systematicky a skvěle pronásledováni útvarem ÚOOZ… Žijeme v prokurátorské republice, v zemi, kde si prokurátoři mohou na kobereček pozvat kohokoli, jako kdyby právě oni tuto zemi řídili. To je nemístné a je to v rozporu s ústavním pořádkem republiky.

Rána dýkou do zad

Několik představitelů ČSSD z řad poslanců a jeden senátor  se vyjadřují proti restrukturalizaci policie. A je jim dáván široký prostor zejména v Babišových médiích. Zaujal mě především  František Bublan, ministr vnitra v mé vládě (2005-2006), o kterém je známo, že je v dobrých kontaktech, i přes svého osobního přítele Randáka, s americkými zpravodajskými službami. Nic proti tomu.

Jen připomenu, že když jsem v polovině léta 2005 odjel na dovolenou do Rakouska, informoval mě telefonicky jako premiéra, že policie uskutečnila zásah proti účastníkům Czech Teku na Klatovsku. Bylo to pro mě jisté překvapení a také já jsem mohl v zájmu své osobní popularity hrát roli překvapeného a nechat v tom vykoupat ministra vnitra. Velitel zásahu, což byl šéf místní policie, se rozhodl k zásahu na základě trestních oznámení, které podali majitelé pozemků, jež byly proti jejich vůli používány  účastníky technoparty. Jednal tedy lege artis.

Od první chvíle po Bublanově oznámení   jsem věděl, že je to záležitost, kterou nebude vůbec snadné ustát, zejména pokud jsem v zahraničí. A to nejjednodušší by bylo svést celou věc na neschopného ministra vnitra, který přeci  zásahu, na němž přes zkoumání zprava-zleva v následnících letech, a to  ani v Langerově éře na ministerstvu vnitra, nebylo shledáno nic, co by bylo v rozporu se zákonem, nečinně přihlížel.

Já jsem se ale zastal české policie a tím také ministra vnitra. Považoval jsem za přirozené projevit loajalitu k policii  i ministru vnitra, protože pokud bych to neudělal, byl by ministr vnitra druhý den politicky mrtvým mužem. Dnes by tedy Bublan nejspíš někde na Vysočině spokojeně chytal ryby nebo by s ostatními důchodci chodil po vysočinských stezkách na procházky.

F. Bublan přeci není takovým začátečníkem, aby nevěděl, že neloajalita k vlastnímu ministrovi vnitra a předsedovi vlády je  pro každou stranu, a to zejména čtyři měsíce před volbami do senátu a zastupitelstev krajů zcela smrtící.

To, že to nechápe Mgr. Benešová, mě vcelku nepřekvapuje. Že mluví o tom, kterak restrukturalizace policie způsobí zásahy do živých kauz, jen ukazuje na její nízkou  odbornou způsobilost. Kauzy přeci nedělají šéfové policejních útvarů, ale jednotliví detektivové, kteří na nich budou pracovat dál…

A dalším výtečníkem s mimořádnými vztahy k americké komunitě je J. Dienstbier, takto sociálně demokratický ministr s nejubožejšími pracovními výsledky ve vládě.  I on má plná ústa toho, jak by bylo bývalo vhodné věc lépe analyzovat, projednat s podřízenými policejního prezidenta, a zejména s těmi, kterých se to týká, pak s politickými špičkami a pak teprve ji spustit. Tedy provést to tak, aby se z reformy vůbec  nic neuskutečnilo.

Aby státní zástupci, zejména na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci měli i dál své partnery-komplice v policii, kteří byli tak jako oni proškoleni útvary  amerických bezpečnostních sborů.

Jako vždy pomýlený, ale vždy v čele boje za pokrok

Mám rád dramatika Pavla Kohouta. Vždy jsem oceňoval jeho velký kulturní přehled a sdílel jeho zálibu ve dvou městech: ve Vídni a v Hamburku. Také já, pokud bych měl žít jinde než v Praze, bych chtěl  žít v jednom z těchto měst.

Kohout se nechal v článku v Babišových LN, jak je u něj zvykem, ve svatém nadšení pro "dobrou" věc, opět zneužít. V 50. letech s nadšením běhal v  modré košili (já jsem neměl o nějaké ty roky později ani modrou košili, ani to nadšení pro režim, jen tak na okraj). V roce 2010 mluvil s nadšením o nové, moderní sociální demokracii, rozuměj straně M. Zemana – SPOZ. Co z té strany a z jeho svatého zápalu pro ni zbylo? Co zbylo z nadšení Pavla Kohouta z 50. let? P.Kohout se zkrátka velmi často mýlí. 

A nyní je opět nadšen, tentokrát pro neomylný útvar ÚOOZ. Pro útvar, který v posledních deseti letech zorganizoval celou řadu kauz, které byly minimálně kontroverzní, často ale s dalekosáhlými politickými důsledky. To svědčí o tom, že v čele tohoto útvaru nejsou neomylní lidé, ale naopak lidé velmi chybující a lidé, kteří by za své chyby  měli zaplatit.

Ještě Kubiceho ÚOOZ zorganizovala v roce 2006 před sněmovními volbami tzv. Kubiceho zprávu o údajném prorůstání vlády ČSSD  a ČSSD organizovaným zločinem. Chci se zeptat, co z této zprávy se za deset let potvrdilo? Odpověď  je jednoduchá: prostě nic. Byla to jen instrumentální bublina vytvořená pro účely předvolebního boje. Na podzim 2006, těsně před komunálními a senátními volbami, se ÚOOZ opět předvedl v plné nádheře.

Zatkl skupinu lidí blízkých ČSSD v tzv. kauze Budišov, včetně dnešní eurokomisařky Jourové.  Všichni tito lidé byli odvážným soudcem za čas zcela osvobozeni z vykonstruovaných obvinění. Kubice sice v roce 2008 odešel od policie, ale za nějakou dobu byl R. Janouškem povolán do ministerstva vnitra a stal se dokonce ministrem vlády  P. Nečase. Taková je u nás úcta k právu…

Právě před třemi lety provedl ÚOOZ v Úřadu vlády šťáru jako v peleši lotrovské. Stále zastávám názor, že špatné vlády, a to Nečasova vláda   byla, mají padnout na základě parlamentní procedury, a nikoli v důsledku policejní akce. V klepetech policie a soudní mašinerie uvízla nicméně pouze osobní přítelkyně a dnes manželka P. Nečase, tehdejšího předsedy vlády, a začalo se řešit to, zda byla či nebyla šmírována Nečasova předchozí manželka.Pro masivní zásah těžkooděnců a zakuklenců v Úřadě vlády jsou tyto důvody malicherné. 

 A připomeňme další kauzu – Vidkun.Vedle lidí, kteří jsou proslulí svými lumpárnami, byl do kornoutu přibalen také olomoucký hejtman Rozbořil. Dodnes, po více než půl roce od sdělení obvinění, nebyl proti němu předložen žádný důkaz, a to ani v útvarem ÚOOZ a státními zástupci tolik  oblíbených odposleších. Hejtman Rozbořil byl však jako politická hrozba hnutí ANO na Olomoucku a také na celé Moravě, jako nejvěrohodnější tamní  kandidát ČSSD, odstraněn z cesty. To byl možná hlavní smysl celé akce.

Moje otázka je, jaká překvapení ten tzv. protimafiánský útvar před podzimními volbami ještě připravuje…

Myslím, že by Pavel Kohout, a už jsem pomalu v letech, které umožňují, abych druhým radil,  měl tlumit své nadšení pro věci, které se zdají být  tak jasné…

Jiří Paroubek