Z postupného zveřejňování útržků Trumpových záměrů v oblasti ekonomiky začíná být pravděpodobné, že jeho vláda bude do značné míry proinflační. Jak to?
D. Trump zdůrazňuje expanzivní rozpočtovou politiku, která spočívá především v přílivu investic do infrastruktury. Slibuje také pokles daní. Oboje posiluje agregátní poptávku.
Zdá se, že Trump bude mít zájem přistoupit k deregulaci Wall Streetu, tedy zvolnit finanční pravidla, která byla přijata po bankovní a finanční krizi, která USA zasáhla v roce 2008. A která byla nastavena poměrně tvrdě. To je významný pozitivní signál pro americké banky a celý finanční sektor, ale určitě to není skvělá zpráva pro běžného daňového poplatníka. Opět totiž hrozí, že v budoucnu, při opakování finanční krize, zůstanou občanům k úhradě ztráty bankovního sektoru, a naopak v průběhu „tučných let“ zůstanou zisky ve prospěch bankovního sektoru…
S ohledem na Trumpovy poněkud hodně nemoderní názory v oblasti globálního oteplování lze očekávat jeho podporu fosilních paliv a také klasické energetiky. Klasická energetika a zbrojaři, kteří by měli mít podstatně větší kus z amerického státního rozpočtu, než mají dosud, budou zřejmě těmi sektory ekonomiky, které se za Trumpovy vlády mohou rozvíjet rychleji než jiné.
Trump také v průběhu volební kampaně velmi jasně hovořil o protekcionistických opatřeních v mezinárodním obchodě. Mluvil o zavedení tarifních i netarifních překážek například na dovoz levného spotřebního zboží z Číny. Zavedení 45% tarifních cel na čínské zboží by pochopitelně bylo velkou ránou nejen pro Čínu, ale obecně pro mezinárodní obchod. Spíše jde ale o to, že Trump si takto vytváří prostor pro taková obchodní jednání s Číňany, která ve vzájemném obchodě posílí pozici USA.
Trump také naznačil potřebu znovuprojednání obchodní dohody NAFTA s Kanadou a Mexikem. Tedy vše směřuje k tomu, aby byl omezen dovoz levného zboží a byli podpořeni domácí výrobci a prodejci.
Čtenáři vlivného deníku The Wall Street Journal podle uskutečněné ankety očekávají, že se inflace v letech 2017–2018 dostane v USA nad inflační cíl 2 %. To znamená, jinak řečeno, rychlejší růst cenové hladiny, nežli byla zatímní představa.
Američtí Republikáni, kteří mají po volbách v rukou obě komory amerického kongresu, také přicházejí se záměrem významného snížení korporátních i „osobních“ daní z příjmů, a to bez negativního dopadu na americký státní rozpočet. To je samozřejmě pohádka máje. Představa republikánských národohospodářů je taková, že daňový výpadek z tohoto titulu bude nahrazen vyššími příjmy plynoucími z oživení amerického národního hospodářství…
Zvýšit účinnost amerického hospodářství a jeho příjmy je však běheml na delší trať než jeden rok Takže vyšší příjmy bude podnikatelský sektor schopen generovat i při podpoře investic státem a při nižších korporátní chtěl danich nejdříve za 2 – 3 roky. Trump v této souvislosti hovoří o snížení vládních výdajů, což je možná cesta, a také o omezení některých daňových úlev. To se ale dobře řekne, ale hůře se to dělá. Trump narazí na tvrdý odpor zájmových skupin.
Zkrátka, dříve nebo později budou Republikáni muset přiznat barvu a říci, že „nějaké“ to navýšení schodku státního rozpočtu na "přechodnou dobu" bude nutné. A z té přechodné doby může být i několik let...
Změna v oblasti rozpočtové politiky a rozpočtu, se kterou Republikáni přicházejí, bude prostě větší, než mohl kdokoli před volbami očekávat. A že to budou změny ve prospěch velkého byznysu, a to prioritně v několika sektorech hospodářství, je zřejmé.
Za pár měsíců uvidíme, jak se tato více nebo méně spekulace plynoucí z analýzy nemnoha útržků zveřejněných o hospodářské politice Trumpovy budoucí vlády bude krýt se skutečným programem Trumpovy administrativy…
Jiří Paroubek
