Cesta k sebezničení?

Často si v poslední době  vzpomínám na slova Jiřího Horáka, zvěčnělého prvního polistopadového předsedy ČSSD a mého osobního přítele, který vyučoval politologii na vysokých školách v emigraci v USA.

Připomínal slova někdejšího britského premiéra Palmerstona, který řekl při projednávání problematiky obilných cel v parlamentu svým toryům zhruba toto: „Je mi jedno, jak se dohodneme a jak vysoká obilní cla budou, ale až se dohodneme, tak to držme.“ A tak by měla postupovat dnešní sociální demokracie. Vláda, jejíž je součástí je, pokud jde o výsledky, velmi úspěšná. Sociálně demokratičtí ministři, zj. Maláčová, Hamáček a Toman, podávají velmi dobré výkony. Strana je ve vládě vidět a může se odrazit ode dna, pokud bude řešit věci s přehledem. Může ale také na (hlubší) dno padnout, pokud se dál bude zmítat v dohadech a hádkách o další směr své politiky. Prostě rozhodnutí padlo. Bylo by dobré ho držet, protože velcí kmotři typu Růžičky a Pokorného budou vždy hecovat proti účasti ČSSD  ve vládě s Babišem. Jejich koně, tedy Sobotka a Chovanec,  svou vládní účast nezvládli a dovedli ČSSD k největší porážce ve volbách v její  sto čtyřicetileté historii a také na samotný  počátek konce její existence.

Bohužel i někteří regionální kmotři na jižní Moravě či v Ústeckém kraji stále ovlivňují situaci tak, aby znemožnili vládní angažmá ČSSD. Zřejmě vůbec nechápou, nebo je jim to úplně jedno, že opustí-li strana vládu, bude kromě odéru poraženého mít ještě odér podrazáka.Lídři strany by se měli spojit v zájmu země a přestat s věčným zpochybňováním svých předešlých rozhodnutí.

Vždy jsem zastával názor, že je dobré se rozhodnout, třeba špatně, ale rozhodnout se. Samozřejmě,  pokud je to rozhodnutí evidentně špatné, je nutné je pozměnit. Ale ta situace teď taková není.

Komická v této záležitosti jsou zejména vyjádření pražských sociálních demokratů. Jejich předseda by se raději měl věnovat svému oblíbenému koníčku boje proti ruským agentům a zemanovcům, nežli vstupům do vysoké politiky. Po tragickém volebním výsledku v komunálních volbách, které vymetly ČSSD ze všech radnic, by to možná chtělo větší zdrženlivost ve vyjadřování. Navrhovat odchod z vlády nebo kontribuci od hnutí ANO ve formě převedení ministerstva spravedlnosti do správy sociální demokracie je návrhem, nad kterým rozum zůstává stát. Jde o zásady nebo o koryta? 

Podobně k tomu přistupují ústečtí sociální demokraté. Připomínám, že v době, kdy jsem byl předsedou ČSSD, bylo Ústecko ve volbách  nejsilnějším českým regionem. Strana na Ústecku  v nedávných volbách zcela shořela. S výjimkou jednoho okresu byla prakticky vymazána z politické mapy kraje. Zkrátka, ústečtí sociální demokraté postupují podle zásady: Radili Němcům, prohráli válku…

Jan Hamáček je ve velmi složité situaci. Pokud strana odejde z vlády, bude to znamenat jeho konec jako současného  i perspektivního lídra a pak už sociální demokracie mnoho jiných personálních  možností nemá. Samozřejmě, že lidé z Růžičkovy stáje, Netolický a Bernard, by se rádi obětovali. Ti by se ale vydali s ČSSD v ústrety neexistujícím levicovým liberálním voličům. V případě, že to tak dopadne a Hamáček skončí ve své funkci předsedy ČSSD, pak v jarních volbách do evropského parlamentu bude mít tato strana výsledek  hluboko pod 5% a s prázdným pytlem volebních preferencí se už nic neudělá.

Jiří Paroubek