Francie truchlí

27. 09. 2019 14:38:32
Měl jsem příležitost se s francouzským prezidentem Chiracem, který včera v kruhu své rodiny zemřel ve věku 86 let, několikrát setkat v době, kdy jsem byl českým premiérem.

Již krátce po mém nástupu do funkce českého premiéra (duben 2005), jsem dostal od prezidenta Jacquese Chiraca pozvání ke státní návštěvě Francie. Bylo tomu tak přesto, že pár týdnů předtím navštívil Paříž předchozí český premiér Stanislav Gross. Prostě Chirac dělal tehdy především ve spolupráci s kancléřem Německa Schröderem opravdu evropskou politiku. Povšimli si mé určité rezervovanosti vůči politice Spojených států a také mého velmi pozitivního vztahu k Francii a k její kultuře. J. Chirac hledal v zemích střední a východní Evropy politiky-spojence, kteří byli schopni pracovat bez amerického poručníkování a mysleli proevropsky jako on. To byl jeden z důvodů, proč pozvání do Paříže nedostal v té době například Václav Klaus, který, podle zásady o mrtvých jen dobře, mluví dnes o Chiracovi jako o svém příteli. Chirac mě při našich osobních rozhovorech překvapil velkým důrazem na sociální politiku v rámci principů sociálně tržního hospodářství. Nevědět, že je šéfem pravostředové Republikánské strany, považoval bych ho za názorového socialistu. Jeho názory ovšem vycházely přímo z nitra a tradice gaullistické strany. Pro mě byl pokračovatelem politiky Charlese de Gaulle (ostatně de Gaulle byl jeho velkým vzorem), který byl francouzským prezidentem v letech 1958 – 1969 a který vrátil Francii její velikost. V de Gaullově administrativě a v jeho straně byla celá řada bývalých radikálních socialistů i socialistů a také de Gaulle přistupoval k řešení vnitropolitických problémů země vždy s velkou sociální citlivostí. Stejně tak Chirac. Udržoval si odstup od americké agresivní politiky zejména v případě Iráku. Spolu se Schröderovým Německem se snažil zabránit útoku Spojených států na Irák, který nakonec měl a dosud má velmi neblahé následky. Nešlo jen o pád jednoho z diktátorů, v tomto případě Saddáma v Iráku, ale o rozbití celé infrastruktury vztahů, které se budovaly na Středním východě a v oblasti Perského zálivu po desetiletí. Irák se ponořil v důsledku intervence Američanů a koalice ochotných na delší čas do sektářského násilí. Neblahý vývoj v této zemi přešel až k rozbujení Islámského státu, který ohrozil sekulární režim nejen v Iráku, ale také v Sýrii. Do dnešního dne situace v Iráku a Sýrii není stabilizovaná. Kdyby bylo postupováno podle rozumného Chiracova návodu, vypadala by celá oblast Středního východu a Perského zálivu jinak a zejména klidněji.

Také Írán by měl svou přirozenou protiváhu v Iráku, což by jej dostatečně zaměstnávalo a narušovalo by to jeho expanzivní plány. Prostě Chirac měl předvídavost, byl osobitý, nebál se Američanů, a když bylo potřeba, jednal bez zbytečných obstrukcí a předběžných podmínek také s Ruskem.

Při zasedáních Evropské rady, kterých jsem se jako premiér účastnil, seděl Jacques Chirac podle zasedacího pořádku hned vedle mně z levé strany (z pravé strany seděl švédský premiér Persson, poslední z velkých švédských sociálních demokratů).

Prezident Chirac si tu a tam zasedání Evropské rady krátil spánkem. Měl ale zvláštní instinkt. Vždy, když o něco šlo, tak se probral. Byl jsem si vědom, že Jacques Chirac v té době již zrovna není v rozpuku mladosti, a dá se říci, že byl již pár let za zenitem své nejvyšší výkonnosti. Nicméně, když vystoupil s projevem, byl vynikajícím rétorem. Věděl, co chce říct a věděl, jak to má říct. Byl skvělým lídrem své země. Ti, co přišli ve Francii po něm, byli již pouzí epigoni.

V politice J. Chirac zažil čtyřicetiletou, obdivuhodnou kariéru plnou úspěchů, ale i proher. Začal jako šéf sekretariátu prezidenta Georgese Pompidoua. Stal se ministrem, později premiérem, starostou Paříže a konečně v roce 1995 byl zvolen do úřadu prezidenta, který předal svému nástupci Nicolasi Sarkozymu v roce 2007.

V roce 2011 byl Chirac odsouzen za zneužití veřejných prostředků v době, kdy byl starostou Paříže. U soudu mu prokázali, že na pařížské radnici zaměstnával dvacet osm lidí, kteří de facto pracovali pro stranu, jejíž byl předsedou a nikoliv pro radnici. Tehdy poprvé se objevila na veřejnosti informace, že může být vážně nemocný. Přiznám se, že jsem to měl za trik, kterým obhajoba začala šermovat v okamžiku, kdy hrozilo, že by mohl být odsouzen k vyššímu trestu či dokonce do vážení. Ukázalo se, že vážné neurologické onemocnění nebylo žádným trikem a postupně se zřejmě prosazovalo. J. Chirac dostal tehdy u soudu dvouletý podmíněný trest. Prostě soud nebyl vůbec krvelačný.

Před několika lety jsem viděl v satelitní televizi film o Chiracovi z doby, která následovala po tomto soudu. Zjevně mu dělal stále dobře kontakt s občany. Rád si s nimi podával ruku, hovořil s nimi a podle průzkumů veřejného mínění patřil stále k nejpopulárnějším osobnostem Francie. Zkrátka, byl to velký muž a jsem rád, že jsem měl možnost jej poznat. Právě na jeho případě jsem nejlépe pochopil, že mezi „konzervativci“ jeho typu a socialisty nejsou v oblasti pohledu na sociálně tržní stát žádné velké rozdíly. Je škoda, že politiků Chiracova formátu v současné době ve světě mnoho není. V Evropě vlastně momentálně nejsou žádní.

Jiří Paroubek

Autor: Jiří Paroubek | pátek 27.9.2019 14:38 | karma článku: 14.72 | přečteno: 324x

Další články blogera

Jiří Paroubek

Chce vláda řídit zemi jen pomocí kampaní?

Andrej Babiš se dopustil jisté neobratnosti, když se v reakci na nechutné obvinění ze strany ministra Lipavského, že je pro zemi „bezpečnostním rizikem“, dožadoval základních informací o politickém oponentovi.

22.3.2024 v 15:46 | Karma článku: 29.39 | Přečteno: 617 | Diskuse

Jiří Paroubek

Zdroje chudoby republiky a českých občanů

Dlouhodobě hovořím a píšu ve svých článcích o tom, že za poslední dva roky (2022 a 2023) v souhrnu klesla reálná mzda občanů střízlivě o zhruba 20 až 25%.

20.3.2024 v 10:41 | Karma článku: 27.96 | Přečteno: 599 | Diskuse

Jiří Paroubek

Ruský prezident vyhrál volby na celé čáře

Když jsem se vcelku povrchně v pátek a v sobotu díval na zpravodajství České televize, celkem mě to pobavilo. Ruským volbám se v ČT věnovali po svém - způsobem, který je pro ně obvyklý.

18.3.2024 v 15:04 | Karma článku: 35.60 | Přečteno: 1368 | Diskuse

Jiří Paroubek

Co dokážou odposlechy - němečtí generálové v negližé…

Tím ovšem nemyslím, že by pány německé generály někdo natrapíroval a odposlechl, když se náramně dobře baví s nějakou slečnou.

5.3.2024 v 14:06 | Karma článku: 27.61 | Přečteno: 669 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Jan Bartošek

Migrační pakt čeká poslední akt

Evropa se aktuálně plácá po ramenou, tedy spíš její čelní eurounijní představitelé, že v jednání členských států došlo ke shodě na konečné podobě tzv. migračního paktu. Obrazně, ale především mediálně.

28.3.2024 v 6:12 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 201 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Návod na opravu naší ekonomiky

Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.

27.3.2024 v 16:55 | Karma článku: 41.24 | Přečteno: 2349 | Diskuse

Petr Lachnit

Jarní příroda čistí tělo i duši. Česnek medvědí obzvláště

Vítání jara má nespočet podob pro každého z nás. Osobně nástup teplejších dní slavím sběrem medvědího česneku v tvrdých luzích kolem mé milované řeky Labe.

27.3.2024 v 8:38 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 135 | Diskuse

Daniela Kovářová

Kdo hájí zájmy dětí

Zájem dítěte je nejvyšší metou, kterou si jako zaklínadlo opakují rodiče, rodinní advokáti, opatrovníci i opatrovničtí soudci při každém rozhodování o dětech.

26.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 415 | Diskuse

Jiří Paroubek

Chce vláda řídit zemi jen pomocí kampaní?

Andrej Babiš se dopustil jisté neobratnosti, když se v reakci na nechutné obvinění ze strany ministra Lipavského, že je pro zemi „bezpečnostním rizikem“, dožadoval základních informací o politickém oponentovi.

22.3.2024 v 15:46 | Karma článku: 29.39 | Přečteno: 617 | Diskuse
Počet článků 832 Celková karma 29.81 Průměrná čtenost 1929

Autor se narodil 21. srpna 1952 v Olomouci. Je ženatý, má syna a dceru. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. V letech 1998 až 2004 byl náměstkem pražského primátora pro oblast finanční politiky, 2004 až 2005 ministrem pro místní rozvoj. V letech 2005 až 2006 pak předsedou vlády České republiky. Je předsedou Společnosti Willyho Brandta a Bruna Kreiskeho a předsedou redakční rady portálu Vaše věc (www.vasevec.cz). Na sklonku roku 2011 založil politickou stranu Národní socialisté. Na podzim 2018 kandiduje do Senátu jako nezávislý kandidát s podporou ČSSD.

Seznam rubrik

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...