Byl by odchod ČSSD z vlády tak překvapivý?

Média zřejmě poněkud zkreslila výroky vicepremiéra a předsedy ČSSD Hamáčka o možném odchodu jeho strany z vlády.

Smutná je ovšem okamžitá reakce premiéra Andreje Babiše, který v situaci, kdy začíná třetí vlna pandemie koronaviru, stát je blízko rozpočtovému provizoriu a schválením „daňového balíčku“ ve sněmovně hodlá hnutí ANO připravit veřejné finance v následujících letech o cca 100 mld. Kč, říká svému dosud vcelku loajálnímu koaličnímu partnerovi, „vypadněte z vlády“. Svědčí to o špatných nervech premiéra, což považuji za trapné. 

A to vůbec nemluvím o různých materiálech z Bruselu, kde se připomínají premiérovy střety zájmů, „Čapí hnízdo“ apod. Prostě premiér je pod velkým tlakem, proto by měl komunikovat zejména se svým koaličním partnerem velmi konstruktivně a klidně. Urážky a ponižování, to je to poslední, co patří do repertoáru politika, který se možná někdy v budoucnu chce stát i státníkem.

Připomeňme si, proč před dvěma a půl rokem vznikla menšinová koaliční vláda hnutí ANO a ČSSD. Hnutí ANO bylo půl roku po velkém vítězství ve sněmovních volbách, ale nikdo z tradičních politických stran se nehrnul do koalice s ním. A. Babiš byl prostě pro českou pravici nepřijatelný coby premiér.

Naopak sociální demokracie byla půl roku po tvrdém direktu ve sněmovních volbách, který způsobila Sobotkova politika, s níž tato strana ztratila pro velkou část svých bývalých voličů důvěryhodnost. Přitom významná část bývalých voličů ČSSD přešla právě k hnutí ANO.

Zájmem A. Babiše tedy bylo mít v roce 2018 vůbec nějakou vládu se seriózní tradiční politickou stranou anebo mít vládu s jakoukoliv stranou s politického spektra, ale bez Andreje Babiše. Ten osobně tehdy  jednoznačně preferoval koaliční vládu s ODS.

 Jaké důsledky by to mohlo mít pro českou společnost a české národní hospodářství, vidíme nyní, kdy se tyto dvě strany (ANO a ODS) spojily k prosazení rovné daně z příjmu FO.

Již výše jsem zmínil, že toto jejich společné „dílo“ bude znamenat každoroční ztrátu v příjmech veřejných financí ve výši cca 100 mld. Kč. Obě dvě strany se ale tváří jako by nic. To, že zvyšují strukturální deficit veřejných financí, je jim srdečně jedno. Opustili dokonce premiérův závazek vůči prezidentu Zemanovi, že to bude na pouhé dva roky.

Hnutí ANO a ODS mají v dnešní poslanecké sněmovně pohodlnou většinu hlasů, proto by koalice těchto dvou subjektů měla pro A. Babiše visačku se značkou ideál. I názorově, jak se zdá z jeho vystoupení v  poslední době, je mnohem blíže k pravici nežli k levici. Dodejme ještě, že pravici poněkud retardované v názorech starých deset až patnáct let.

Do poloviny tohoto roku jsem považoval fungování menšinové koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD za velmi dobré s tím, že A. Babiš vládu v zásadě i dobře řídil.

Zlom v mém přesvědčení nastal někdy v druhé polovině srpna, kdy premiér Babiš jasně podcenil riziko hrozící druhé vlny pandemie koronaviru u nás. Měl k dispozici statistiky, čísla, modely, které mu simulovaly možný vývoj pandemie v podzimních měsících. Tyto odborné odhady ovšem předseda vlády z počátku zcela podcenil a bagatelizoval. Tak se Česko z pozice premianta řešení pandemie covid-19 dostalo do pozice, jak jsem se obával v jednom ze svých článků ze dne  10. září, „idiota Evropy“. Ohromné počty nakažených, zdravotní systém na pokraji možného zhroucení a počty mrtvých, kterými se vyrovnáváme nejméně úspěšným zemím v boji s nákazou (pochopitelně v přepočtu na 100 tis. obyvatel). Chtělo to jen o tři až čtyři týdny dříve zasáhnout a nenechat fušovat marketingové odborníky do práce epidemiologů a virologů.

Druhou chybou A.Babiše opravdu monumentálních rozměrů je daňový balíček. Ten hnutí ANO prosadilo proti liteře platné koaliční smlouvy, o jejíž úpravu se ani neobtěžovalo svého koaličního partnera požádat. Samozřejmě, že obří schodky státního rozpočtu letos ani v příštím roce, ke kterým nezadržitelně směřujeme, nemusí znamenat pro české veřejné finance zas až takový problém. Úroveň zadlužení Česka ve vztahu k HDP je zatím velmi nízká. Pokud dojde k oživení českého hospodářství, což lze po potlačení pandemie rozsáhlou vakcinací obyvatelstva předpokládat, rychle z výdajů státního rozpočtu odpadnou různé kompenzace, jdoucí ve prospěch určitých socio-profesních skupin ke krytí dopadů pandemie na jejich podnikání či jinou činnost. Problém je ale právě onen daňový balíček. Deficit z něj plynoucí ve veřejných financích zůstane i do dalších let.

Dalším problémem pro A. Babiše, vládu, vládnutí a vlastně pro celou Českou republiku je nezajištění dostatečné podpory pro prohlasování státního rozpočtu na příští rok ve sněmovně. Premiér při jednání s komunisty, kteří v zásadních otázkách vždy podpořili v posledních dvou letech vládu, rigidně trvá na výši výdajů rozpočtu ministerstva obrany. Mimochodem, rozpočet tohoto ministerstva se v roce 2021 oproti letošnímu roku zvyšuje ze 72,5 mld. Kč na 85 mld. Kč. Opravdu MO potřebuje v době koronavirové krize nakupovat zbrojní šrot v takovém rozsahu, jak to tento rozpočet předpokládá? Co je ale podstatnější, než tato subtilní úvaha, je skutečnost, že komunisté ze svého požadavku tentokrát nejspíš neustoupí.

Tyto tři, v zásadě velmi hrubé politické chyby, se pochopitelně podepisují pod dosavadní činností předsedy vlády, devalvují činnost vlády a tedy i koaličního partnera, který s tím nemá nic společného. Tedy nic víc nežli to, že je součástí této vlády, ale chybná politická rozhodnutí činí přímo sám premiér.

Současná činnost hnutí ANO ve vztahu k jedinému koaličnímu partnerovi je v zásadě nihilistická. S čímkoliv zásadním partner, tedy sociální demokracie jako ideová a programová strana přijde, je bagatelizováno a vlastně šmahem odmítáno.

A tak nástin důchodové reformy představený veřejnosti předsedkyní komise pro spravedlivé důchody a váženou akademickou funkcionářkou, prof. Nerudovou, a ministryní práce Maláčovou, je zlehčován a odmítán činiteli hnutí ANO. Řekněme si otevřeně, že toto odmítání, kromě vyslovených krátkodobých politických kalkulů nedopřát koaličnímu partnerovy žádný politický úspěch, vyplývá z naprosté bezprogramovosti hnutí ANO. Velmi by mě v této souvislosti zajímalo, co by A. Babiš sdělil české veřejnosti na přímou otázku: „Kam vlastně programově hnutí ANO směřuje?“. Podotkl bych, že to není obecně známo. Myslím tím nějakou koncepci, strategii, vizi, ne marketingové vytírání očí.

Stejně tak přistupují ministři za hnutí ANO i k návrhu zákona na financování komunální bytové výstavby z dílny ČSSD. Tento návrh nebylo MMR schopno za tři roky své činnosti vyprodukovat. Paní ministryně raději nechá úředníky ministerstva pozorovat z okna na Staroměstské náměstí vrabce.

Pokud ČSSD přišla s takovým návrhem, hledají anoističtí ministři důvody, proč takový návrh neakceptovat. Byť se jedná o jeden ze stěžejních programových cílů společné vlády.

Stejně tak např. návrh zákona na omezení činnosti Airbnb a jiných ubytovacích platforem, kterážto činnost silně omezuje možnost využití odhadem 20 – 25 tisíc bytů k nájemnímu bydlení a zvyšuje ceny nájemního bydlení i bytů jako takových.

Je zajímavé, že si ve všech třech případech těchto reformních návrhů z dílny ČSSD zjednalo hnutí ANO známého profesionálního komentátora a lobbistu, Brouka Pytlíka české ekonomické beletrie, Kovandu, který s akademickou lehkostí nastiňuje, proč to vlastně nejde.

Pokud jde o návrh důchodové reformy, dokonce vcelku nechutně tvrdí, že tento návrh není „…něčím, co by mělo šanci aspoň nastartovat debatu“. Prostě nechce se nám ani do debaty, natož něco na současné situaci měnit. Obě dámy, které předložily návrh důchodové reformy, také uvádějí, kde je možné získat finanční zdroje, nutné pro zavedení takové reformy. Kovanda to ovšem zcela cynicky popírá. Každá vláda, která bude chtít v budoucnu zavést spravedlivou důchodovou reformu, bude muset pro tento účel zajistit potřebné finance. A to ne tak, že zatíží jednostranně střední třídu. Ministryně Maláčová některé možnosti získání potřebných financí do veřejných rozpočtů uvedla, např. zkrácení odvodů dividend, které odcházejí z českých filiálek na účty jejich zahraničních mateřských společností atd.. Odhaduje se, že kromě 300 mld. Kč, které takto odešly do zahraničí např. v roce 2019, ještě do zahraničí odteklo z českých firem do zahraničí pod nejrůznějšími tituly (vnitropodnikové ceny v rámci společností; školení kádrů; odborné analýzy; právní služby atd.) dalších 150 mld. Kč. Ten prostor je tu tedy dostatečný, aby vláda mohla vytvořit potřebný finanční polštář k uskutečnění reformy. Kromě toho OECD ve své nedávné zprávě hovoří o možnosti zapojit do zajištění prostředků pro financování budoucích důchodů část daňových výnosů. To je ale v přímém protikladu s politikou devastace příjmů státní kasy, jak jej nyní prosazuje hnutí ANO a ODS.

Je až dojemné, že pokaždé, když ČSSD přijde s novými zásadními návrhy, dostane v Babišových novinách prostor známý beletrista Kovanda, který uvádí věci „na pravou míru“. Zřejmě proto, aby se s tím příliš nešpinili představitelé hnutí samotní.

Hnutí ANO by se mělo velmi silně zamyslet nad vývojem v posledních týdnech, který ukazuje, že ztrácí podporu veřejnosti. Zatím mírně, ale pokud bude v chybách pokračovat, tak to bude čím dál větší problém.

Jiří Paroubek