Přehmaty vlády Panské koalice

Fialova vláda je složena vesměs z lidí, kteří v minulosti nic neřídili a někteří z nových ministrů mají řídit oblasti, o kterých nic nevědí (Langšádlová, Lipavský ad.).

To samozřejmě poznamenává celkový výkon vlády, který je zatím velmi matný. Po rutinérech s vysokým pracovním nasazením, jakými byli Babiš, Hamáček anebo Havlíček a idealistech jako byla Maláčová, přišly nové typy politiků, které lze těžko zařadit do nějaké pracovní kategorie. Za pár týdnů bude jasněji, jak vlastně tuhle vládu charakterizovat.

Zatím mě napadá jen starý historický příměr s jedinou pravostředovou vládou první republiky v letech 1926 až 1929, ve které nebyla zastoupena politická levice, tedy sociální demokraté a národní socialisté. To samozřejmě poznamenalo tehdejší charakter vlády a tak se jí říkalo vláda Panské koalice.

Zatím „největší“ výkon druhé nejsilnější vládní strany, STAN, spočívá v naprosto arogantním chování dosavadního poslance za tuto stranu a místopředsedy hnutí Farského. Ten se rozhodl jet na  půlroční dobře placené školení do USA, na kterém má zpracovat odbornou práci, kterou v době internetu může zpracovat s využitím bohatých materiálů amerických univerzitních knihoven či knihovny Kongresu USA, na dálku. Tedy v Česku. To ale nehrozí, pan poslanec si chce udělat pěkný výlet. A už nám ptáček za oceán i uletěl...

Nicméně bossové tohoto hnutí STAN, které už proslulo nejasným financováním z podivných zdrojů z daňových rájů, ukázali dlouhý nos na voliče, kteří jim naivně sedli na lep. Když už ostuda vyvrcholila na neúnosnou úroveň, Farský z USA vzkázal, že se tedy vzdá funkce poslance. No, konečně, to to ale trvalo.

Ministr zdravotnictví Válek není prý překvapen rekordními počty nemocných na covid v jeho nové variantě Omicron. No, já také ne a nejsem odborník na zdravotnictví. K tomu není potřeba žádného velkého nadání, aby člověk už před šesti týdny mohl říci, že v lednu bude vrcholit další vlna pandemie. A pokud vláda nic neudělá, tak se tento vrchol pandemie může přesunout ještě do dalších týdnů a měsíců. Nedej bože, aby byl pak zahlcen celý zdravotnický systém (nemocnice). Anebo aby byla rekordní nemocností ochromena celá klíčová odvětví národního hospodářství (energetika, doprava, zdravotnictví ad.), což lze důvodně předpokládat.

Ale pan ministr je klidný. Je tak klidný, že nebudeme mít ani povinné očkování. A to ani např. v kategorii občanů nad 60 let, která zatím proslula největším počtem úmrtí. Nová vláda zřejmě chce snížit „přirozeným způsobem“ počty důchodců nad 60 let. Jinak si to neumím vysvětlit. A vlastně kašle na práva lidí odpovědných, kteří už přišli ke druhé nebo dokonce ke třetí dávce vakcinace (mezi ty patřím i já). Nechápu, proč mám být ohrožován na zdraví či dokonce na životě neodpovědnými lidmi, kteří věří bludům, které na ně sype internet a kteří nemají žádnou odpovědnost nejen k sobě (to mi je vcelku jedno), ale zejména ne k druhým. Ti lidé nevědí nic o solidaritě ve společnosti.

Komici ze zahraničního výboru Senátu, pod vedením známého jakobína, senátora Fischera, vydali závěrečnou zprávu k podivné kauze Vrbětice. Kdo by čekal, že se v této zprávě objeví nějaké důkazy, které běžný smrtelník, včetně bývalého českého premiéra, zatím nemá, o tom, jak Rusové dobyli muniční sklad ve Vrběticích a vyhodili jej do povětří, čekal by marně. Náhradou za důkazy se „zpráva“ (spíše politický pamflet) zabývá uvažovanou cestou bývalého vicepremiéra Hamáčka do Moskvy, ze které dělají páni senátoři téměř velezrádnou misi. Vůbec se přitom nezabývají reáliemi. Stačí jim dojmy.

Stejné dojmy stačí k útokům na prezidenta republiky a vlastně celou bývalou vládu, která prý nezískala podporu spojenců ke společnému ataku Rusů. No, není to ale třeba trochu jinak? Co když naši spojenci, např. Francouzi, Němci, ale také Britové vlastně nechtějí jít do sporu s Rusy ve věci, kterou považují za ne zrovna prokázanou a ne zrovna jistou? Česká rozvědka došla k "senzačním" odhalením po sedmi letech od opakovaných výbuchů. Představa, jak dva ruští špioni prolézají děravým plotem ve Vrběticích, aby způsobili opakované výbuchy, je trochu komická. Ale třeba to tak bylo, jen nevidím žádné důkazy pro tato tvrzení.

A tak jsou vztahy s Ruskem pod bodem mrazu, a to v situaci, kdy bychom je potřebovali mít korektní. Tak, abychom třeba jako Maďaři dokázali s Rusy uzavřít dlouhodobé smlouvy o dodávkách plynu za rozumné ceny. To totiž rozhoduje o konečných spotřebitelských cenách na českém trhu. Z Maďarska neslyšíme zatím žádné stížnosti na výši konečných spotřebitelských cen plynu, dodávaného domácnostem a maďarským podnikatelům. Ve světě vše souvisí se vším.

A tak ministr zahraničí Lipavský, který postrádá pro svou funkci jakoukoliv kvalifikaci, atakuje českého velvyslance v Pekingu pro jeho, řekněme, rozumný přístup k zimní olympiádě. Myslím, že velká část českých sinožroutů v souvislosti se zimní olympiádou utrpěla nyní šok, když se dozvěděla, že na slavností zahájení olympiády nepřijede do Pekingu jen generální tajemník OSN Guterres, ale také třeba polský prezident Duda. Přitom Polsko je u nás vyhlášené coby největší spojenec anglosaských mocností ve východní Evropě. A očekávalo se tedy, že se připojí k politickému bojkotu zimní olympiády v Pekingu.

V dnešním světě je všechno jinak. A tak je velkým štěstím, že v Pekingu je nyní zimní a nikoliv letní olympiáda. Té letní by se totiž zúčastnilo nejméně dvakrát tolik zemí nežli té zimní a izolace disentujících západních vlád, by byla mnohem větší, nežli tomu bude při zimní olympiádě. Politické vítězství ale vypadá jinak. Západ svou politikou ve vztahu k Pekingu a Moskvě zahání tyto dvě východní velmoci do úzké spolupráce, která pochopitelně nese i diplomatické úspěchy. Čínské peníze totiž představují pro desítky rozvojových zemí velkou příležitost k ekonomickému rozvoji. Západ, včetně EU žádný takový program, jakým je čínský globální projekt Pás a stezka, zatím nepřinesl. Doporučil bych proto ministru Lipavskému, aby si nastudoval alespoň pár odborných pojednání o tomto projektu tak, aby ČR v průběhu předsednictví EU začala prosazovat urychlené přijetí podobného programu, kterým by země EU přispěly k rozvoji třetího světa.

Velice vážným politickým momentem je volání lídrů koalice, nejneomalenější z nich je beze sporu předsedkyně TOP 09, po "deagrofertizaci" státní správy. To ve svých důsledcích znamená výzvu k politickým čistkám ve státní správě. To vše v situaci, kdy politické figury spojené s A. Babišem již po nástupu nové vlády vypadly ze státního aparátu. Pokud Fialova vláda začne s politickými čistkami a s „novelizací“ zákona o státní službě, dostane se nepochybně do konfliktu s Evropskou unií. Státní správa byla díky zákonu o státní službě dost důsledně odpolitizována a tak nemá smysl se vracet do 90. let, kdy pravice řádila na ministerstvech jako černá ruka. Připomeňme, že v té době došlo k rozchvácení společenského bohatství státu, v rozsahu nepoznaném od Bílé hory. Díky přehmatům pravicových vlád z té doby ještě platíme jako „daň za blbost“ každoročním odvodem až cca 300 miliard korun dividend zahraničním vlastníkům českých firem. Řada z těchto  firem mohla být privatizována mnohem šetrnějším způsobem a s větším výnosem pro stát a jeho občany.

Proti těmto představám současné vlády, která chce účelově zmrzačit státní správu, opět ji zpolitizovat a snížit její výkonnost, je potřeba se rozhodným způsobem ohradit.