Fialova vláda tápe…

Nakonec, není se co divit. Jsou v ní vesměs lidé, kteří před svým příchodem na ministerstva nic neřídili. Někteří z nich se s matérií, kterou řeší jimi řízené ministerstvo,  nově seznamují.

Je to velká změna proti předchozí vládě, kterou táhli zkušení rutinéři: Babiš, Hamáček, Havlíček, Schillerová, ale také třeba Plaga a v ansámblu ministrů se dokonce objevila idealistka, ale dosti výkonná – Jana Maláčová.

Samozřejmě, že ve vládní koalici dvou politických stran jsou politické dohody jednodušší. Větší část volebního období měla dřívější vládní koalice Babiš-Hamáček podporu komunistů, kteří v hlasování vesměs neselhávali. Nyní má vládní koalice pět členů. Umím si představit, že politické dohody v jejím rámci vznikají a zejména budou vznikat velmi složitě.

Bohužel, Fialova vláda zatím nenašla rozumný recept na řešení problémů, které vzniknou významné části českého obyvatelstva gradujícím zvyšováním cen energií, pohonných hmot, ale také potravin.

V nedávné analýze, kterou jsem rovněž zveřejnil, dochází meziročně (stav k  31.1.2022 aa ke ledna 2021)  k razantnímu nárůstu cen ropy (ropa Brent zaznamenala nárůst přes 60%) a zemního plynu (meziročně stouply o téměř 90%. Pokud jde o ceny ropy, ty nezadržitelně míří k úrovni 100 dolarů za barel. Rostou také ceny průmyslových kovů (např. měď meziročně o 23%).

Vysoké nárůsty zaznamenávají ceny pšenice (o 22%), cukru, rýže, masa (cena vepřového masa meziročně vzrostla o cca 27%), ale také kávy.

Meziročně podstatněji nerostou jen ceny kakaa a hovězího masa.

Dovoluji si tedy oponovat tvrzení guvernéra ČNB, Rusnoka,  že inflace, kterou centrální banka u nás očekává v tomto roce na úrovni 8,5%, je z 50% způsobena vnitřními a z 50% vnějšími vlivy. Rád bych se seznámil s konstrukcí, algoritmem výpočtu, o který guvernér toto své kontroverzní vyjádření opírá.

Singerovo vedení ČNB se přičinilo o to, že dva a půl roku od listopadu 2013 udržovalo uměle kurz koruny na úrovni 27 Kč/1 €. Výsledkem bylo, že ČNB vytiskla přes dva biliony českých korun. A aby udržela nesmyslný pevný kurz koruny vůči euru, nakoupila za ně eura. Nyní banka dělá po téměř osmi letech podobnou chybu, když se snaží o boj proti inflaci navyšováním základní bankovní sazby až k vysněné úrovni 5%. Evropská centrální banka zůstává v klidu a se základní sazbou kolem 0.

Pokud další české banky budou půjčovat podnikatelskému sektoru za 6 – 7% úrokové míry, zastaví se nebo se velmi omezí investice. S takto vysokou úrokovou měrou budou bojovat všichni. Zejména příjmově diferencovaná střední třída při splácení hypoték v posledních letech pořízených bytů.

Vycházet z představy, že česká společnost, až na nějakých 300 – 400 tisíc chudých, nemůže být rychlým růstem cen zasažena, je zcela chybné.

Vláda v rámci svého ideologického vidění světa nechce postupovat při omezení dopadů drahoty plošně, ale naopak adresně. Zatím je počet podaných žádostí o navýšení příspěvku na bydlení směšně málo. Také proto, že babičky a dědečkové dostávají – pokud si chtějí požádat o příspěvek – k vyplnění tak složité formuláře, které vypadají, že s jejich vyplněním může mít problém i člověk se dvěma vysokými školami.

Někdy před rokem a půl uskutečnilo CVVM průzkum, ve kterém se dotazoval občanů, jaké jsou jejich finanční rezervy. Výsledky tohoto průzkumu mají podle mého názoru větší vypovídací schopnost nežli ona statisticky vzývaná míra chudoby, určená 60% mediánu z průměrné mzdy. Kdo je pod těmito 60%, je prý chudý. Ale lidé ve zmíněném průzkumu CVVM viděli svou finanční situaci jinak, mnohem hůře. V zásadě dvě třetiny lidí uvedly, že mají finanční rezervy pouze maximálně na tři měsíce. Z celkového počtu dotázaných asi pětina sdělila, že má finanční rezervy maximálně na jeden měsíc. Tato čísla dávají poněkud jinou představu o finanční a sociální situaci českých domácností, nežli zmíněná statistická míra chudoby, podle níž je „chudých“ u nás jen něco přes 8%.

V minulém roce bylo zahájeno 500 tisíc nových exekucí. Akce „milostivé léto“, která měla ulevit zadluženým občanům v exekuci se setkala s menším nežli očekávaným zájmem postižených. Prostě proto, že tito lidé nemají ani ty základní finanční částky, aby mohli svou neblahou finanční a zejména  lidskou situaci řešit. A tak bohulibá akce zatím neskončila s nějakým úspěchem. Snad bude ve vylepšené podobě brzo zopakována.

Podobně jako je tomu u důchodové situace českých domácností, nevnímá vláda reálně ani současnou covidovou situaci. V současné době je kompletně, tedy dvěma dávkami, naočkováno 6,9 milionu lidí, tj. necelých 64% obyvatelstva (73% starších 12 let). Očkování posilující dávkou podstoupilo 36% občanů, tedy 3,9 milionu obyvatel. Vláda od zítřka, na základě diskutabilního rozhodnutí soudu, rozvolňuje. Neočkovaní občané budou moci od zítřka přijít volně do restaurace nebo kamkoliv jinam, aniž by byli obtěžováni požadavkem na doložení výsledků testů anebo očkovacího certifikátu. Dovoluji si předvídat, že to bude mít za následek určitý nárůst počtu nově nakažených. A samozřejmě budou dále přibývat také těžší případy s covidem léčené v nemocnicích. Jinak řečeno, bude zvyšováno zatížení celého zdravotního systému, především neočkovanými.  

Samozřejmě, že požadavek na to, aby neočkovaní hradili alespoň část vzniklých nákladů na svou léčbu v nemocnici, je nesolidární a v rozporu s Ústavou. Ale zdá se mi pochopitelný, protože každý neočkovaný občan projevuje vysokou míru nesolidárnosti vůči svým bližním. Většina expertů v této oblasti působících, varuje vládu před těmito kroky. Ale samozřejmě, známý provládní korteš, prof. Chlíbek, stojící v čele Národního institutu pro zvládání epidemie, tento krok vlády podporuje. Jeho nekritický provládní postup není velkým překvapením. Osobně si myslím, že opatrnost by byla na místě.

V nejbližších dnech má ministr financí Stanjura, který pro výkon dnes druhé nejvýznamnější vládní pozice, nemá žádné odborné  předpoklady, českou veřejnost seznámí s rozpočtovými škrty ve výdajové části státního rozpočtu v objemu 80 mld. Kč. 

Celý svůj aktivní život jsem sestavoval rozpočty. Na podnikové úrovni, pro malé a střední podnikatele, po šest let jsem se podílel na sestavě rozpočtu hl. m. Prahy. A jako bývalý premiér a předseda druhdy nejsilnější strany v zemi (když ta byla v opozici) jsem se také musel seznamovat s detaily státního rozpočtu po celou řadu let. Ale představa, že ministr financí v roli kouzelníka, který z klobouku tahá králíky, vykouzlí 80 mld. Kč úspor z provozních výdajů státu, je opravdu fantaskní. Uspořit jednu pětinu provozních výdajů rozpočtu nebo dokonce ještě více, považuji za nemoudré. Samozřejmě, že okleštění celé řady výdajů státu se dotkne celých vrstev a skupin české společnosti. Stanjura si nemůže přeci myslet, že tento zásah do státního rozpočtu pozitivně ovlivní poptávku a tedy spotřebu obyvatelstva, jež v posledních letech byla vždy významnou složkou tvorby HDP.

Prostě neschopnost pochopit společenskou realitu, přivede během několika příštích měsíců Fialovu vládu do ostré konfrontace s širokými vrstvami českého obyvatelstva. Osobně bych viděl cestu k eliminaci vznikajícího sociálního napětí ve společnosti v zavedení podobných daňových úlev, k jakým dochází u energií či potravin v sousedním Polsku. 

Odbourání spotřební daně či DPH srazí ceny a tedy také inflaci. Česká vláda se ale vydala bludnou cestou. Vydala se cestou vyvolání společenských konfliktů, které pochopitelně vytvoří dříve nebo později silné pnutí ve vládě pěti politických stran.