Předseda vlády v Kyjevě: Inflace nezmizela, exekuce rostou, energie bez kontroly...

Jestliže minulá vláda A. Babiše měla ve svém středu několik rutinérů, ať už to byl sám Babiš nebo ministři Havlíček, Hamáček, ale také idealistická ministryně Maláčová, Fialova vláda takové osobnosti postrádá.

Babišova vláda řešila covid-19 tu dokonale, tu méně dokonale, tu špatně, konečně jako téměř všechny vlády na světě. 

Ale současná vláda řeší hned několik problémů najednou, z nichž ten jeden hlavní se jmenuje prudké zdražování cen zboží denní spotřeby. A to do značné míry vyplývá i z komplikované geopolitické situace v Evropě i ve světě, což na prvním místě znamená konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem respektive mezi USA a Ruskou federací.

Statistika oznámila, že za měsíc únor přesáhl růst inflace meziročně 11%. A že se několikátý měsíc za sebou zvyšují meziměsíční nárůsty inflace. Tato statistická inflace je ovšem nižší, nežli ta reálná, tedy nežli ta, kterou zažívají občané ve svém životě. Tu bych odhadl střízlivě na 14-15;%.

Zdá se, že si současná vláda vůbec neuvědomuje reálnou příjmovou a sociální strukturu českého obyvatelstva. Před téměř dvěma lety výzkumná instituce Akademie věd Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) přišlo s průzkumem, podle kterého zhruba jedna pětina českých domácností má finanční rezervy nepřesahující jeden měsíc. A že celkem téměř dvě třetiny českých domácností (včetně zmíněné jedné pětiny těch finančně nejzranitelnějších) má finanční rezervy na pokrytí svých výdajů v rozsahu jednoho až tří měsíců.

To je tedy poněkud jiná situace, nežli ta, kterou se dozvídáme z oficiální a velmi spokojené statistiky, prováděné podle unijních pravidel, podle kterých máme chudých jen 8,4%. Nechci rozebírat statistické finesy, které dospěly k tomuto statisticky uspokojivému závěru. Opírají se o výpočet z 60% mediánu (řekněme méně odborně z celostátní průměrné mzdy) a co je pod tímto číslem jsou chudí. Samozřejmě, že český chudý podle tohoto algoritmu je jiný nežli německý chudý. A německý chudý by u nás svým příjmem reálně patřil do střední třídy. O to větší relevanci má zmíněný průzkum veřejného mínění, provedený agenturou CVVM, jak sami sebe vidí dotázaní respondenti.

Je zřejmé, že se tato čísla charakterizující finanční situaci českých rodin za dva roky nezměnila – v průběhu pandemie covid-19 – k lepšímu, spíše naopak.

M. Kalousek vyšel před pár dny na veřejnost s názorem, že pětina lidí u nás je nyní ohrožena chudobou. Nevím, zda vychází při tomto svém tvrzení z mnou zmíněného průzkumu CVVM, ale s podobnými více nebo méně neodbornými odhady jako Kalousek vycházejí nyní na veřejnost také různí sociologové, politologové či publicisté apod.

Samozřejmě, že situaci vidí růžovými brýlemi. Ten stav je ovšem mnohem vážnější, jak ukázal onen téměř dva roky starý průzkum veřejného mínění, zpracovaný agenturou CVVM. Poté, až lidé v příštích  týdnech obdrží první zvýšené faktury za elektrickou energii za čtvrtletí či pololetí a dostanou vyúčtování také za plyn, se otřesou také domácnosti těch, kteří sami sebe zatím považují za součást střední třídy, i když tam de facto příjmově nepatří.

Tato vláda naprosto není schopna řešit mj. problematiku komunálních bytů, tedy levného bydlení. To je další problém, který sužuje českou společnost. Ministryně obrany zmateně fantazíruje o navyšování vojenských výdajů, ale o komunálních bytech kde nic, tu nic. Konec konců chybí i nástroj – zákon – který by vytvářel podmínky a pravidla pro výstavbu levných komunálních bytů. Ostatně, spojení developeři budou proti takovému zákonu velmi razantně vystupovat, protože by „zkazil“ vysoké ceny bytů na trhu. A tak se řítíme do krize také v oblasti bytové, kdy sta tisíce českých rodin prostě nebudou mít šanci se dostat k levnému nájemnímu bydlení.

Vláda není schopna učinit ke snížení inflace ani ty kroky, které učinily vlády polská a maďarská. Tedy, že na přechodnou dobu snížily DPH či spotřební daně u pohonných hmot. Vláda se ani nezabývá tím, že rychle rostou a porostou ceny chleba a pečiva.

Je příliš zaujata sama sebou, svou ideologickou omezeností a také potřebou řešit galaxiální politiku, která se nás týká v jediném. Na našem území je už zřejmě čtvrt milionu utečenců z Ukrajiny. Jsou to lidé, kteří přišli většinou s minimem majetku a kteří očekávají, že se o ně Česká republika a její občané dokážou kulturně a materiálně uspokojivě postarat.

Vláda si zatím v této otázce nedokázala utříbit názory. Zda a jaké kapacity ubytování vlastně má k dispozici? Jaké finanční náhrady by mohli dostávat čeští občané, kteří si vezmou „na byt“ nějakého ukrajinského uprchlíka? Zdá se, že i v tomto směru je vláda ochotna škudlit a tudíž nemůže počítat s tím, že by kromě svého srdce čeští občané otevřeli také své peněženky.

Samozřejmě, že pohyby obyvatelstva ve svých důsledcích mohou znamenat také zvýšení čísel nákaz covidem-19, což také první statistiky skutečně indikují. I tento problém bude muset vláda znovu začít řešit.

Bláboly o tom, že bychom měli jezdit méně autem, abychom vlastně nepodporovali Putina, může vypustit z úst jen člověk, na kterém se příliš nepodepsalo jeho jinak vysoké akademické vzdělání.

 A hlavně chybí síla příkladu. Což takhle chlapci z vlády, alespoň ti, kteří jsou v dobré fyzické kondici, kdyby jste jednou v týdnu předvedli cestu ze svého bydliště do svého ministerského působiště na kole. To by jistě povzbudilo mnohé následovníky, kteří by takto mohli posilovat svou fyzickou kondici a ještě si říkat, jak bojují proti Putinovi a agresi na Ukrajině.

Jiří Paroubek