Prohra hnutí ANO v senátních volbách

Jak to hezky vyjádřil Josef Švejk: „ Napřed nepřítele porazíme, potom pořád a pořád za ním a nakonec nestačíme sami utíkat“.

Minulý týden oslavovalo hnutí ANO vítězství v komunálních volbách. Bylo v komunálních volbách úspěšné téměř ve všech velkých a větších městech. A proto bylo, co do počtu odevzdaných hlasů z politických stran nejúspěšnější.

To, co se ovšem hnutí ANO zejména povedlo v té lokální a městské politice, je, že skončila doba jeho politické ostrakizace. Vzpomeňme si, že ještě před čtyřmi lety, po komunálních volbách, „zavedené“ politické strany nechtěly na místní úrovni utvářet s hnutím ANO povolební radniční koalice a hnutí se tak nedostávalo do rad zastupitelstev.

Nejtypičtějším příkladem toho se stalo Brno, v němž před čtyřmi lety hnutí ANO zvítězilo, a jeho kandidát se nejen nestal primátorem, ale on se nestal ani členem městské rady a ANO strávilo celé čtyři roky v opozici. A takových případů byly desítky.

Dnes je ANO v jiné situaci. Lidé se v zastupitelstvech „oťukali“, zjistili, že k sobě mají blízko či daleko a že mohou či naopak nemohou spolupracovat. A pokud bude A. Babiš trpělivý, už za dva a nejpozději za čtyři roky bude mít hnutí ANO dostatek vyprofilovaných kandidátů pro senátní volby. A výsledek voleb může dopadnout úplně jinak než tentokrát.

V podobné situaci byla ostatně i sociální demokracie v roce 2006, kdy významněji pronikla do komunální politiky (získala primátora jak v Ostravě, tak v Brně a zastoupení v radách mnoha českých a moravských měst) a v letech 2008 – 2012 představila celou „baterii“ zajímavých kandidátů pro senátní volby. A v senátních volbách slavně vítězila.

Média se dnes vracejí k „oranžové tsunami“ v roce 2008 a celkem nepřípadně vzpomínají na ten údajně hlavní důvod tehdejšího grandiózního úspěchu sociální demokracie (získala 23 senátorů z 27 kandidujících), který se prý opíral o boj proti poplatkům u lékaře. Marketing tehdejší sociální demokracie byl tvořen v zásadě na vědeckém základě. Vycházel z poměrně exaktních a pravidelně prováděných sociologických analýz. Kromě boje proti poplatkům ve zdravotnictví (ty ostatní poplatky ve zdravotnictví byly podobně hloupé jako ten poplatek za návštěvu lékaře) byl velkým tématem boj proti umístění americké základny v Brdech, 50 km od Prahy. 70 až 80% občanů bylo proti umístění cizí vojenské základny na našem území. Kromě toho vláda M. Topolánka dělala průběžně obrovské politické chyby, kde stačilo jen sedět – jak říkal někdejší předseda ČSSD Jiří Horák – se svěšenýma rukama a čekat.

A pokud se toto (ne)čekání spojilo ještě s aktivními ataky na největší programové chyby Topolánkovy vlády, mohly být vyhlášeny krajské a senátní volby sociální demokracií jako referendum o vládě.

Při vší úctě k hnutí ANO a kvalitě jeho dlouhodobého marketingu, musím říci, že tentokrát nemělo ani dobou strategii,  ani dobrou taktiku vedení politického boje. Tak především si A. Babiš  nechal vnutit bojiště. Tím se stal volební obvod Jihlava s celkem pevně usazeným kandidátem ODS, Vystrčilem. Pokud by A. Babiš opravdu chtěl porazit Vystrčila, rozhodně by se nepustil do experimentu s kontroverzní kandidaturou Jany Nagyové, ale nabídl by kandidaturu bývalému populárnímu hejtmanovi kraje Vysočina, Běhounkovi. Jsem přesvědčen, že Běhounek by si Vystrčila ve volbách strčil do kapsy u vestičky. A to bez velkého úsilí... A. Babišovi šlo o něco jiného. Chtěl zjistit, jak veřejnost příjme kauzu Čapí hnízdo, projednávanou momentálně u soudu. Pokud by Nagyová zvítězila,  byl by to dobrý signál i pro jeho prezidentskou kandidaturu...

Je škoda, že marketingoví experti, které ANO má, neporadili šéfovi hnutí, aby alespoň v týdnu mezi prvním a druhým kolem senátních voleb nechodil do soudní síně. Každému soudnému člověku, musí být jasné, že načasování zahájení soudního procesu s A. Babišem těsně před volbami bylo politickým rozhodnutím, majícím za cíl šéfa hnutí ANO dekoncentrovat a poškodit. A poškodit tak celé hnutí.

Je nesporné, že ANO přicházelo dlouhodobě s náměty na řešení inflace a energetické krize rychleji a s realističtějšími náměty a návrhy nežli koalice Spolu. Ale toho podstatného se voliči nedočkali. Marketingoví experti měli svému šéfovi doporučit, aby se opřel o tu většinu veřejnosti, která chce jít při řešení energetické krize maďarskou cestou. Přitom A. Babiš a V. Orbán jsou osobními přáteli. Nebyl by jistě problém, kdyby A. Babiš veřejně řekl, že bude hledat nejlevnější dostupný plyn a ropu po celém světě. Vždyť podle průzkumu Kantar CZ před pár týdny zveřejněnému si většina českých občanů přeje (49%:43%, kteří si to nepřejí) přímo jednat o ceně a dodávkách energetických surovin s Moskvou. To, že by to vyvolalo hysterické útoky české pravice, která zemi dovedla do dnešní krizové situace (jsme stále ještě JEN na počátku obří krize, která nám hrozí), je jasné. Ale bez politické odvahy nelze zvítězit.

Varujícím signálem pro celou politickou třídu je ale nízká účast v druhém kole senátních voleb. V roce 2008 byla účast voličů téměř 30%. V tomto roce necelých 19,5%.

Prostě hnutí ANO nemělo témata takového kalibru, která by vyvolala ve společnosti potřebu zdeptat pravicovou vládu v druhém kole senátních voleb. Více než 80% voličům – občanům to bylo úplně fuk.

ANO prostě nepřišlo s novým paradigmatem české politiky. A to je příčinou jeho porážky v senátních volbách, kdy celkově získalo pouhé tři mandáty. Přitom v pěti volebních obvodech prohrálo velmi těsně (z toho ve dvou obvodech se jednalo o společného kandidáta s ČSSD). Zvítězila jednoznačně pravicová koalice SPOLU. Nejvíce mandátů získala ODS (8), dále KDU-ČSL (7), TOP 09 (3) a STAN s jedním mandátem. Pokud to pro ANO byly špatné volby, tak pro hnutí STAN to byl naprostý debakl. Hnutí STAN obhajovalo 6 mandátů a získalo pouhý jeden mandát. Nepochybně se projevilo to, že STAN byl pronásledován seriálem trapných kauz, jehož vyvrcholením byla kauza Dozimetr, která prokazuje propojení tohoto hnutí s organizovaným zločinem.

Hnutí STAN sice neodchází z politické scény zcela. Jeho klub v Senátu je stále velmi silný, ale pokud bude STAN pokračovat v současných chybách, dopadne podobným způsobem jako sociální demokracie. Ztratí postupně důvěryhodnost i voliče.

Výsledek ve druhém kole senátních voleb a také výsledky pravice ve dvou největších českých městech, v Praze a Brně, jistě povedou vládu a vládní politiky k nerozumnému závěru, že jsou vlastně mistři světa a že nemusí nic na své politice měnit. To, co hrozí tuto zimu je jednak obří zdražení všech energií, plynem počínaje, přes elektrickou energii a teplem konče. To bude ekonomický knock-out pro řadu českých domácností. 

Zničení tří ze čtyř „trubek“ plynovodu Nordstream 1 a 2, může přivést už v lednu celou zemi k situaci, že bude mít nedostatek plynu jak pro průmysl, tak pro domácnosti. Nechci takovou situaci ani domyslet.

A během podzimu budou pokračovat masové demonstrace organizované neparlamentní opozicí a odboráři a důvěra ve vládu bude padat k historickým minimům. Je otázkou, jak se za takové situace dá vládnout zemi plné milionů stresovaných a naštvaných lidí.

Jiří Paroubek