Krotké vedení odborů bez radikálních požadavků

Na Václavském náměstí dorazili na sobotní demonstraci vyzývající k boji proti chudobě cca 4 tisíce lidí. Odbory ovšem očekávaly, že se dostaví desetitisíce demonstrantů.

To se tedy nestalo. Podle mého názoru vcelku nepřekvapivě! Proč? Jednoduše proto, že odbory nepřišly s radikálními požadavky. Nálada ve společnosti je mnohem vyhrocenější, než dokázaly na své krotké demonstraci proti chudobě vyjádřit v sobotu odboráři.

Odbory především už měly přijít s protivládní demonstrací, ale také třeba s mobilizačním požadavkem generální stávky a demisi vlády v průběhu či nejpozději na konci června. Přes prázdniny jsou odbory především díky dovoleným zaměstnanců poněkud neakční.  A na začátku září odborářům „vyfoukli“ termín demonstrace na Václavském náměstí jiní. A tito „jiní“ přišli s politickými požadavky, např. s požadavkem přímého jednání s Ruskem o dodávkách a cenách plynu. Což konec konců reflektuje i výsledky průzkumu veřejného mínění, kdy se větší část občanů vyjádřila na podporu tohoto požadavku.

 Bezpohlavní protest odborářských bossů v sobotu jaksi úplně obešel ten hlavní problém dnešní doby, a tím je ukrajinská válka. Požadavek míru na Ukrajině a např. zastavení dodávek zbraní na bojiště vůbec nezazněl. Mír na Ukrajině by přitom znamenal postupné snížení cen naprosté většiny komodit. Zejména pak plynu, ropy a průmyslových kovů i zemědělských produktů. 

Když jsem v jakési televizní  diskusi ještě před prázdninami viděl jednoho z šéfů odborů, jinak velmi kvalifikovaného ekonoma, říkat, že naše odbory nejsou radikální, ale jsou reformistické, pochopil jsem celou hru. J. Středula - anebo ti, kdo mu radí se strategii volební kampaně  - prostě nechce vyplašit radikalismem tzv. středové voliče, kteří ovšem k datu prezidentské volby již budou trpět dopady krize a pádivou inflací stejně  jako ti chudší.

Prostě demonstrace odborářů se tak nesla v duchu „sobotkismu“. Nedivil bych se, kdyby jí pravicová média pochválila tak, jako svého času chválila Sobotku.

V každém případě však neúspěch sobotní akce odborářů posiluje pozici vlády, což jistě poctiví řadoví odboráři – demonstranti vůbec neměli v úmyslu.

Zdá se, že touto akcí odboráři vyklidili pole pro protesty organizacím či novým politickým uskupením, která přicházejí a přijdou s mnohem radikálnějšími požadavky. A tyto demonstrace dokážou také přenést do  větších českých měst.

Prostě, odborářští bossové se v sobotu zachovali jako maršálové bez vojska a „opozice mírného pokroku v mezích zákona“. Je to temný den v dějinách českých odborů.

Jiří Paroubek