Kdo nás vede do náruče Ruska

Mezi hlavní mýty volební kampaně ODS, ale také strany TOP09, patří mýtus o návratu ČR do sféry vlivu Ruska v případě, že ve volbách do sněmovny zvítězí ČSSD. Politici bývalé Topolánkovy vlády, jejichž hlavním cílem je znovuobnovení formy a stylu vládnutí bývalé koalice, v čele s Mirkem Topolánkem a Miroslavem Kalouskem a jeho „mluvčím“ Karlem Schwarzenbergem, se snaží ve společnosti vyvolat mylný dojem o proruské orientaci zahraniční politiky ČSSD.

Cílem této taktiky je vytvořit ve společnosti strach z návratu předlistopadových pořádků, přičemž se k tomuto účelu Langerova propaganda neštítí zneužít ani výročí 21. srpna 1968 (předávání oranžového tanku na tiskovce ODS) či blížícího se 17. listopadu 1989 (billboardy s heslem KSČSSD). Proti takovému zneužívání minulosti a překrucování faktů se musím zásadně ohradit.

K teritoriální expanzi sovětského impéria došlo také díky tomu, že Evropa byla rozdělená, neschopná společné akce. Nejen důsledky druhé světové války, ale i hrozba Stalinova Ruska akcelerovala proces evropské integrace, na jehož konci je pád komunistických režimů a vstup bývalých sovětských satelitů do EU. Dvourychlostní EU jako výsledek euroskepticismu, který vedle ODS představuje ještě britská Konzervativní strana, je procesem o revizi tohoto procesu a znamená oslabení našeho mezinárodního postavení, které povede nutně k závislosti na regionálních mocnostech, mezi něž náleží i Rusko.

Zatímco ovšem u britské Konzervativní strany lze tento postoj interpretovat tradicemi britské zahraniční politiky, u ODS se jedná o nepochopitelný postoj, který činí zcela nelogickými výkřiky ODS vůči ČSSD o její údajné snaze zavést zemi do sféry vlivu Ruska. Kořeny podobných úvah o české zahraniční politice, které vedou ODS k tomuto postoji vůči EU a Lisabonské smlouvě, lze najít pouze v jedné krátké etapě českých dějin: v éře tzv. druhé československé republiky. Tato politika „české národní samostatnosti“ vedla k závislosti na regionální mocnosti, kterou tehdy představovalo Německo.

Je také směšné, zaznívá-li ve vztahu k mojí osobě či ČSSD mezi politiky stran bývalé Topolánkovy vlády termín „putinizace“ české politiky. Obsah termínu „putinizace“ je všeobecně definován jako úzké propojení státního aparátu a ekonomických zájmů. V tomto smyslu systém „dalíkismu“ tak, jak jsme toho byli svědky minulé tři roky Topolánkovy vlády, a jak jsme do něj mohli nahlédnout díky toskánské dovolené Mirka Topolánka, je přesným naplněním definice „putinismu“.

Česká veřejnost by si měla tato fakta uvědomit, protože v nejbližších týdnech bude svědkem masivní propagandy stran Topolánkovy koalice, která bude tato fakta zcela ignorovat. Lež však není řešení.