Vláda patří do šrotu

Za necelých deset měsíců druhého vládnutí ztratil Mirek Topolánek už třetího ministra. Dva mu zmizeli pro rozpory ve vlastní koalici. Paní režisérka Třeštíková nominovaná za lidovce ministryní kultury nebyla ochotna tupě plnit příkazy, koho má na svém ministerstvu instalovat do významných funkcí. Odstoupila tedy raději už po čtrnácti dnech.

Ministryně Kuchtová odstoupila po nechutné přestřelce v koalici, vydatně podporované okolím premiéra. Nechci tvrdit, že byla skvělou ministryní, ostatně neměla mnoho času to prokázat. Nebyla ale určitě horší než třeba pánové Říman, Nečas a Langer. O kvalitu ale vládě zřetelně nejde.

Nyní s ostudou odstupuje první místopředseda vlády Čunek. Po nepochopitelném hájení ve státní funkci a po bezprecedentním zastavení trestního stíhání, které i nejotrlejším novinářům připadalo jako účelové, ho skolily nevyjasněné okolnosti nabytí majetku. Půl roku politického marasmu jsme mohli ušetřit, kdyby nebylo politické neprozíravosti pana premiéra.

Zajímavé je, že Jiřího Čunka nakonec zřejmě odstřelila nějaká státní složka. Šíře údajů, které měla k dispozici televizní reportáž, naznačuje, že je musela shromáždit nějaká instituce s nezbytnými pravomocemi. Protože ale nemohla použít legální prostředky, dala kopie do oběhu. Je to smutným důkazem, že naše politika nefunguje. Musí-li se státní orgán domáhat spravedlnosti nezákonnými prostředky, není co dodat.

Od policie na vlastní žádost odchází pan Kubice. Muž, který zásadním způsobem ovlivnil minulý volební výsledek, zřejmě vystřízlivěl. To, co neprokazatelně vyčítal vládě minulé, zřejmě nyní musel sledovat v přímém přenosu. Těžko mohu odpustit plukovníku Kubicemu jeho razantní, technicky a mediálně promyšlený vstup do politiky čtyři dny před volbami. Byla-li ale snad v jeho postupu přítomna nějaká naivní touha po spravedlnosti, je mi ho pak dnes navíc lidsky i jinak líto.

Česká republika vstoupila pod optimistickými pseudopravicovými hesly jen do hlubšího marasmu. Vláda má podporu založenou na zradě, chcete-li, politické korupci. Dva vládou „získaní" levicoví poslanci svědčí o vládním smyslu pro fair play. Vláda se profiluje lží. Tvrdí, že skoncuje s dluhy, ale bude nás dále zadlužovat zhruba 100 miliardami veřejného dluhu ročně. Vláda slibovala zázračnou daňovou reformu, na které všichni vydělají. Ve skutečnosti vydělá jen deset procent nejbohatších. Občan si toho všímá, vláda zoufale ztrácí veřejnou podporu, stejně jako její předseda.

Je pomalu načase, aby Mirek Topolánek hodil do ringu ručník. Potřebujeme už vládu, která obnoví důvěru občanů v politiku. V čele takové vlády nemůže být ale Mirek Topolánek. Potřebujeme vládu, která je věcně schopna zvládnout české předsednictví EU, dát jasný postoj k Evropské smlouvě a euru. Vládu bez diletantů typu Římana nebo Langra. Potřebujeme vládu bez politických Hujerů, kteří sedí na svém úřadě jen díky ušmudlané stranické legitimaci.

V tuto chvíli mám jedinou jistotu. Pan Topolánek není natolik politicky kvalifikovaný, aby pochopil, že ohrožuje základní zájmy této země a že ohrožuje i důvěru Čechů v demokratické principy. Pan Topolánek v zájmu věci není schopen ani nejmenší osobní oběti. Proto se pan Topolánek, dámy prominou, bude své funkce držet jako „kečup" košile.