Dostane se sociální demokracie z hluboké defenzivy?

Vedení ČSSD není schopno dlouhodobě udržovat strategickou iniciativu vlastně v žádné významné otázce. Přes snahu ministra vnitra Chovance sbírají politické body v otázce migrantů, ostatně jak jinak, političtí extremisté.

Politické elitě země, včetně sociálních demokratů, se podařilo z (v České republice) prakticky neexistujícího problému uprchlíků vyrobit velké téma. Téma, na němž vláda a největší vládní strana ztrácí body. Premiér není schopen bouchnout do stolu, ukázat svou vůdčí sílu a veřejnosti říci, že se nemá čeho bát, že uprchlíci nejsou žádným nebezpečím. Významnou část společnosti ovšem již strach z neznámého ovládl a dál nahlodává důvěru ve vládu, v systém, v EU.

Podle agentury TNS Aisa má sociální demokracie 18 % volebních preferencí a za svým hlavním soupeřem, hnutím ANO, zaostává o 8 procentních bodů. V Babišově tisku se v posledních týdnech pravidelně objevují články zaměřené proti vedoucím činitelům sociální demokracie, zejména vůči premiérovi Sobotkovi. Zdá se, že kauza OKD pro něj má smrtelný politický potenciál, a to i když bude ještě rok či dva politicky přežívat. A aby toho nebylo málo, pustila se ČSSD do dalšího podezřelého obchodu s Bakalou.

Výkup Bakalových poddolovaných pozemků u dolu Barbora na Ostravsku z veřejných prostředků má v rukou A. Babiše velký marketingový potenciál. Prostě, Babiš je proti předraženému kšeftu s Bakalou, kde komplicita lidí z ČSSD (Sobotka, Pokorný, hejtman Novák) není pravděpodobně vůbec jen virtuální. Je ostatně neuvěřitelné, že Sobotka v čele kraje trpěl Palase, těžce zasaženého aférou penziónu, a ještě mu umožnil kandidovat do Senátu… Nyní mají v tomto kraji tunu másla na hlavě jiní, velmi významní funkcionáři.

Druhý druhdy nejsilnější volební kraj ČSSD (tedy v mé éře), kraj Ústecký, je morálně v úplném rozkladu. Čeká se na soud s bývalým vicehejtmanem Koudou a není vyloučeno, že se u soudu dozvíme další nepěkné velmi věci. A soud v Ústeckém kraji s Koudou navíc nebude soudem jediným, neboť před soudem skončí i jiní vedoucí činitelé ČSSD.

Jediný sociálně demokratický hejtman, který by mohl být politikem celostátního formátu a sehrát klíčovou pozitivní roli před krajskými volbami za rok, Michal Hašek, byl účelově politicky zničen vlastním premiérem. Sobotkova slova o Haškově podrazáctví budou političtí oponenti ČSSD jistě opakovat s velkou chutí, ba láskou, a hlavně účinně. Zmizernit si nejschopnějšího lídra je neslýchanou politickou chybou. Takže bude z hlediska konečného volebního výsledku v krajských volbách vlastně jedno, zda Hašek bude, či nebude kandidovat.

Vývoj celostátních volebních preferencí ČSSD (18 %) a celá řada nepříjemných faktorů (únava voličů z dlouhé vlády ČSSD v krajích; dlouhé soudní procesy s vysokými představiteli ČSSD v krajích kvůli korupčním kauzám; znevěrohodnění vlastního přirozeného lídra krajů Haška atd.) nevěstí pro ČSSD nic dobrého.

Není také možné zapomínat na to, že výsledek politických stran v krajských volbách bude především o celostátní politice. S jednou jedinou výjimkou. Voliči zřejmě s povděkem přijmou samostatnou kandidátku Starostů společně s nejrůznějšími krajskými volebními sdruženími. Pokud budou mít Starostové zajištěno financování volební kampaně, mohou se stát vítězi krajských voleb.

Pokud bude politika kómatu, do které upadla převážná část vedení ČSSD, pokračovat, dosáhne tato strana v krajských volbách 13–15 %, Vrátí se tedy svým volebním výsledkem do doby před mým příchodem do vedení ČSSD (2004 a 2000). Má to ostatně logiku.

Může ČSSD ještě někdy ve volbách získat přes 30 % voličů?

ČSSD se jaksi postupně rozplývá volební elektorát. Kromě taktických chyb, nepružného a chabého marketingu a zjevné slabosti lídra strany spočívá problém v archaickém programu a v neschopnosti hledat skutečně velká nová (střednědobá) politická témata. Taková témata, která umožní silnou asociaci velkých voličských skupin s ČSSD. Která témata to jsou?

1. Vyjádřit jasný odstup strany od jaderné energetiky. Výstavba čtyř nových bloků jaderných elektráren si vyžádá 300 – 400 miliard korun a je jen v zájmu velkých strojírenských a stavební firem, když jejich manažerem bude nejspíše americká firma, která slízne smetanu.  Výsledkem dostavby čtyř nových jaderných bloků bude výroba drahé elektrické energie vyráběné z jádra, která bude ztěžovat konkurenceschopnost českých výrobců a bude nepřímo negativně ovlivňovat také vývoj mezd a životní úrovně občanů České republiky. Z průzkumů veřejného mínění ostatně plyne, že občané preferují energetický mix a nepreferují jednoznačně jadernou energetiku. Lidé, a to zejména mladí a mladší, tedy chtějí také alternativní druhy výroby energií. Ostatně ČR (a další země EU) se zavázala k 30% úsporám energií do roku 2030. Nebude tedy ani kam elektřinu vyvážet, pokud vzniknou nové obří kapacity na její výrobu.

2. Vstup do Evropské měnové unie (EMU) a přijetí eura jsou nevyhnutelnými kroky. Sociální demokracie by měla jasně deklarovat svůj zájem dosáhnout k datu přijetí eura (léta 2018 či 2019) co nejlepšího konverzního kurzu koruny k euru. Reálně by se mohlo jednat o kurz mezi 18 – 20 korunami za euro. Připomínám, že současné vedení ČNB před dvěma lety (listopad 2013) de facto devalvovalo českou korunu o cca 8 % a od té doby drahými intervencemi udržuje českou korunu na umělém kurzu 1:27. A premiér Sobotka tento těžko pochopitelný postup ČNB nedávno požehnal, že prý je to v zájmu českých vývozců. V zájmu některých vývozců možná. Ale v zájmu širokých vrstev lidí již nikoli.

Každého spotřebitele přeci zajímá, jaký plat dostává, za jaké ceny nakupuje a také to, jaké úspory mu při převodu korun na eura při vstupu do EMU zůstanou. V zájmu občanů z příjmově středních a nižších vrstev je, aby se konverzní kurz koruny a eura pohyboval mezi 18 až 20 korunami za euro. ČNB, podporovaná Sobotkou, se vydala jinou cestou…

3. Ochrana spotřebitele. To je otázka, které se vedení ČSSD nevěnuje vůbec. V posledních třech až pěti letech klesají ceny prakticky všech významných komodit – surovin potřebných pro výrobu v potravinářském průmyslu a v průmyslu obecně. Dále v energetice, v petrochemickém průmyslu i ve stavebnictví.

Nikde, v žádném oboru, se však výrazné snížení cen zboží prodávanému konečnému spotřebiteli neprojevilo a ani se neočekává. Potraviny v základním spotřebním koši jsou u nás, tedy v českých supermarketech, nejméně o čtvrtinu vyšší nežli v supermarketech německých.A to ani nemluvě o kvalitě potravin, která je v Německu znatelně vyšší. Co v tom dělá ÚHOS? Vlastně nic, anebo jen hodně málo. A ČSSD se o tento problém od sněmovních voleb v roce 2010 vůbec nezajímá…

4. Progresivní zdanění pro největší firmy, což jsou zejména firmy se zahraniční majetkovou účastí a daňové poplatníky s nejvyššími individuálními příjmy. Cílem je zvýšit daňové příjmy a dosáhnout během několika let vyrovnaného státního rozpočtu a přitom dostatku zdrojů pro rozvoj institucí sociálního státu.

Neméně důležitým bodem bude pro posílení daňových příjmů státu i úsilí o odstranění daňových rájů po celém světě. Půjde o to iniciovat ke splnění tohoto cíle například společnou akci Strany evropských socialistů v Evropském parlamentě, v Evropské radě. Taková akce musí být kolektivní mezinárodní akcií, protože naráží na zájmy velmi vlivných ekonomických skupin.

5. Nezvyšovat vojenské výdaje nad rámec 1 % HDP. Tuto hranici považovat za mezní a nepodlehnout hysterickým kampaním organizovaným zbrojařskými firmami. Vstup České republiky do NATO byl nesporně diktován národním zájmem. Členové NATO se opírají o vzájemnou kolektivní obranu. Ta by však přece měla ve svých důsledcích ústit spíše v to, že vojenské výdaje budou klesat, a ne narůstat.

Podrobit současně revizi účast Armády ČR v zahraničních misích, a to s ohledem na intenzitu českého národního zájmu v příslušné oblasti světa a také s ohledem na objemy vynakládaných peněz a reálné možnosti českého státního rozpočtu.

Všechny tyto a další programové priority promítnout do střednědobého stranického programu a ten pak konkretizovat do volebních krátkodobých programů.

Sebelepší program ovšem žádné volby nevyhraje. K tomu je nutné mít především schopné politiky. Ale také skvělou vnitrostranickou organizaci, marketing, a tedy peníze. Současné vedení ČSSD sice mluví o demokratizaci výběru stranických kandidátů na veřejné funkce, prakticky však došlo k centralizaci rozhodování o obsazení kandidátních listin. To má samozřejmě vliv na kvalitu demokracie uvnitř strany. Vlastně to vede a povede k jejímu snížení (nikdo si nechce znepřátelit několik rozhodujících členů vedení), k omezení vnitřní diskuse. A také k narušení kvalitního, přirozeného výběru stranických kádrů.

Důležitým principem pro veřejnost, na němž však nynější vedení ČSSD vůbec nelpí, je princip presumpce viny. Dnes je v této straně praxe taková, že obvinění, ba dokonce její již odsouzení představitelé dál reprezentují ČSSD na veřejnosti.  Jakoby tento princip ani nebyl obsažen ve stranických stanovách, resp. stal se jejich mrtvou literou. Princip presumpce viny tak nemá žádný odstrašující a výchovný účinek na členy strany. A ani veřejnost již nevidí rozdíl mezi ČSSD a jinými stranami.

Závěr

Chce-li vedení ČSSD tuto stranu vymanit z jisté stagnace či poklesu (ostatně pokles se již projevil ve sněmovních volbách a dramaticky pak ve volbách evropských a dále pak komunálních), do kterého se, pokud jde o podporu veřejnosti, dostala, může začít třeba hned.

Promyšlenými mediálními tématy dne a týdne, což umožní převzít strategickou iniciativu. Dále formulováním střednědobých programových priorit, v nichž spatří svůj zájem velké skupiny voličů. K jejich uplatňování, tedy aby bylo účinné, potřebuje vedení určitý čas.

ČSSD by také měla znovu začít s důsledným uplatňováním principu presumpce viny a s obnovením projektu modernizace strany. Ten by především měl otevřít zajímavým osobnostem cestu na kandidátky ČSSD a také otevřít stranické i mimostranické veřejnosti účast na určení alespoň lídrů kandidátek do Krajů, obcí i Sněmovny.

Jiří Paroubek