Nebyli to lidé z té nejvyšší společenské vrstvy – ti se zvolna po vánočních prázdninách vracejí z rekreačních destinací v jižních mořích -, ale byli to lidé často viditelně, řekněme, z nižší střední třídy. Tedy lidé, které trápí vysoký nárůst cen energií, cen potravin, tedy inflace, která dosáhla v 30 až 40 položkách, které jsou ve spotřebním koši skutečně potřebné pro život, v loňském roce 20 – 25%. Nechci v této souvislosti napsat jedno číslo, protože takové propočty pochopitelně nemám. A propočty ČSÚ o výši inflace za minulý rok nepovažuji za zcela korektní proto, že počítají se širokým spotřebním košem možná dvou set položek, v němž jsou uvedeny šroubováky, podprsenky, věšáky na kabáty, toaletní stolky apod.
Nejméně pětina lidí u nás v produktivním věku se dostala do velmi vážné sociální a tedy i životní situace. Pětina mladých rodin nemá na to, aby zaplatila svým dětem ve školách obědy. Důchodci, kteří žijí sami, jsou jasně pod hranicí chudoby, i když dochází k valorizaci důchodů.
Nejméně dvě třetiny lidí v české společnosti jsou na tom zle anebo očekávají, že se jejich situaci v nejbližší době ještě zhorší.
Je samozřejmě určitý problém, že se prakticky vypařila česká levice. Komunisté i sociální demokraté žijí tak trochu v rezervaci. Vedení ČSSD by si mělo připustit, že nominace Středuly na úřad prezidenta byla vážnou politickou chybou. Jeho očekávatelný titěrný volební výsledek by snad ani tolik nevadil. Horší je, že tento tzv. levicový kandidát chtěl přenést při teatrálním odstoupení přímo v diskusním pořadu TV Nova „své“ hlasy na pravicovou kandidátku D. Nerudovou. Prostě kolosální politická chyba. Myslím, že jej ale poslechl málokdo.
Prý není tak zle
Když hovořím se svými šťastnějšími spoluobčany, kteří nemají hluboko do kapsy a jsou na tom finančně dobře, tak od nich slyším jednoduchou větu: „Vždyť není tak zle“. Podle nich se lidé mají, když ne jako na zámku, tak pořád ještě velmi, velmi snesitelně. Prostě, podle své sociální situace hodnotí také vážnou sociální situaci lidí z nízkopříjmových a středněpříjmových skupin. Řekněme si otevřeně, tato situace jejich méně šťastných spoluobčanů je ve skutečnosti vůbec nezajímá.
No, ale v každém případě ty počty voličů jsou poněkud rozporné. V prvním kole prezidentské volby získali pravicoví kandidáti (Pavel, Nerudová, Fischer ad.) hodně přes 50% hlasů. Volila je tedy i významná část občanů, kteří nechtějí pokračovat ve válce na Ukrajině, v nedomyšlených sankcích proti Rusku, v politice inflace a omezování svobody slova. Prostě ve vládní politice...
A to všechno generál Pavel jako kandidát vládních stran představuje. Pokud by byl zvolen prezidentem, byl by jen prodlouženou rukou vlády a nejmenované cizí mocnosti. Zcela jistě by podporoval neukojené zbrojní choutky současné ministryně obrany, které si vyžádají v příštích letech sta miliardy korun vojenských výdajů. Lze očekávat, že presumptivní prezident Pavel k tomu neřekne ani Hugo. A do roka bude přijat v oválné pracovně Bílého domu a generální tajemník NATO bude pět oslavné ódy nad jeho mistrovskou politikou.
Razantně zvyšující se výdaje na zbrojení, které chystá vláda v nejbližších letech, se pochopitelně promítnou negativně v jiných oblastech výdajů státu. Vláda naznačuje, že chce snížit valorizaci důchodů, jinak řečeno růst důchodů nebude na příště odpovídat inflačním nárůstům a krýt je. Podle současného vzorce valorizace důchodů, který byl prosazen ještě Babišovou vládou hnutí ANO a soc. dem., je to prý příliš rozmařilé. Vláda také chce zvýšit nejnižší sazbu DPH a vytřepat tak ve státním rozpočtu chybějící desítky miliard z těch nejpotřebnějších občanů. Ano, je to tatáž vláda, která ráda mluví proti plošným rozpočtovým opatřením. Tatáž vláda chce také zkrouhnout stavební spoření, které je vlastně jednou z mála možností, jak určité části střední třídy mohou akumulovat prostředky na vylepšení své bytové situace anebo pořízení bytu (pochopitelně v kombinaci ještě s dalšími finančními nástroji) atd. A mohl bych pokračovat. Generál Pavel chválí tuto vládu a říká, že je jediná možná v nastalé situaci. Co mi však silně vadí, kromě jeho bezohlednosti ve vztahu k příjmově slabším vrstvám veřejnosti, mezi něž dnes patří i podstatná část střední třídy, to je vazalství, které projevuje ve vztahu ke svým bývalým chlebodárcům v NATO a ve Washingtonu. Pan generál by měl zveřejnit výši svého důchodů z NATO, kde několik let ve vysoké funkci působil.
Pokud Američané nezavelí, prezident Pavel neřekne ani slovo o potřebě zahájení mírového procesu na Ukrajině.
Podle televizní diskuse, kterou jsem minulý čtvrtek viděl, Pavel nemá žádnou kloudnou představu o tom, jak řešit inflaci. A jako výkonný úd amerických zájmů v naší zemi již jistě dávno pochopil, co dosud nepochopila značná část dezorientovaných občanů, která jej v prvním kole volila. Válka na Ukrajině je totiž jen první kapitolou konfliktu zemí NATO a především USA s Čínou. Konfliktu, který už dnes hodnotím jako zcela zbytečný.
NATO dnes s využitím milionové ukrajinské armády a se svou masivní zbraňovou podporou, nedokázalo za rok zajistit vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Prostě, Rusko zřejmě nelze porazit. Ani sankcemi, ani vojensky. A Čínu už vůbec ne. Je naopak potřeba hledat model koexistence se zeměmi s různým politickým zřízením.
Myslím, že alespoň částečně toto chápe A. Babiš, ale kandidát našich amerických přátel, Pavel, tohle nepochopí nikdy. Nebude to mít v popisu práce.
Možná, že Andrej Babiš má určité nectnosti a velké nedostatky, ale proti generálu Pavlovi je to alespoň pro mě přijatelný kandidát s velkou vládní zkušeností a s rozumným politickým programem. A obyčejným českým lidem může prospět.
Jiří Paroubek
