Zdá se, že je to prakticky nezadržitelný proces, kde tendence k posilování hnutí ANO trvá, stejně tak jako tendence k oslabování volebních preferencí vládních stran v souhrnu.
Přitom volební preference vládních stran svědčí spíše o tom, že voliči preferující v minulosti ve volbách tyto strany spíše než aby přebíhali k opozici, tak by při volbách zůstávali doma. Hlasovali by tedy nohama.
Výsledky průzkumu popularity politických lídrů
Jedná se o zatím poslední zjišťování ratingu politických lídrů řady zemí agenturou Global Leader Approval ve dnech 18. – 24. října. Nejlépe z politických lídrů světa jsou na tom indický premiér Módi se 78% popularity a mexický levicový prezident Obrador. Skvělá čísla popularity má také švýcarský prezident Berset (56%) a vcelku nepřekvapivě brazilský prezident Lula da Silva (52%). Před časem jsem komentoval průzkum provedený touto agenturou, podle kterého český premiér Fiala s 18% podpory veřejnosti uzavíral peloton politických lídrů zemí s pluralitní demokracií. Nyní má Fiala již jen 17% podpory, podle tohoto průzkumu a 77% je proti němu. Což není příliš překvapivé, neboť vláda, kterou řídí, má pouze 21% podpory. Mezi nejméně populární lídry zemí ve sledovanem souboru počínaje 25% podpory a níže jsou francouzský prezident Macron (25%), rakouský premiér Nehammer (21%), Fumio Kishida z Japonska také s 21% (jeho vláda se těší na Japonsko rekordně nízké podpoře 29% občanů), následují jihokorejský prezident Seok-youl s 20%, norský premiér Støre s 18%. Fialova pozice, ale také pozice jeho vlády, je prostě dlouhodobě neudržitelná.
Volební preference politických stran dle Medianu v září
Hnutí ANO se dostává zřejmě do zatímního apogea svých preferencí se 34% podpory.
ODS zažívá trvalý pokles, takže nyní je na 13% volebních preferencí, nicméně je na druhém místě pelotonu. Pokud jde o preference, má ještě kam sestupovat, neboť pevné voličské jádro této strany dosahuje 7,5%.
Na třetím místě jsou mezi stranami podle Medianu Piráti s 11,5% preferencí. Ti nedělají nic a jsou zřejmě pro voliče vládního tábora právě proto nejpřijatelnější. Je to až překvapivý výsledek Pirátské strany s ohledem na to, že zejména její šéf jako ministr pro místní rozvoj, tedy kromě jiného ministr pro oblast bydlení, nedělá v této oblasti vůbec nic. Za dva roky nedokázal připravit žádný smysluplný návrh, který by umožňoval v době závažné nerovnováhy veřejných financí, hledat udržitelný model financování výstavby komunálních nájemních bytů. Nicméně těm voličům, kteří již nechtějí volit např. ODS či jinou z vládních stran a nechtějí volit ani strany opozice, je to jakýsi hlas ze zoufalství.
Na čtvrtém místě ve volebních preferencích je hnutí SPD s 9,5%, jehož volební podpora tak spíše stagnuje. Je zvláštní, že SPD v této situaci výrazně neposiluje. Možná je to tím, že se její politika v dosavadním pojetí poněkud vyčerpala.
Na pátém místě za SPD je s 6,5% volebních preferencí hnutí STAN. Je otázka, jak budou voliči STANu v příštích měsících, ale zejména ve volbách do sněmovny, reagovat např. na kauzu Dozimetr, která se v krátké době dostane k soudu. A zopakují se všechny kauzy a nechutnosti, které s ní souvisí, počínaje lumpárnami finančního charakteru na pražském magistrátu a konče zašifrovaným telefonem předsedy Rakušana, pořízeným prý proto, aby si s ním hrály děti ministra vnitra Rakušana.
Do poslanecké sněmovny by se dostala ještě TOP 09 s 5,5% volebních preferencí. „Nominace“ této strany podle jejích preferencí do pozice strany, která by prošla do sněmovny, je poněkud odvážná s ohledem na kontroverzní vystupování předsedkyně této strany nebo na právě u soudu probíhající kauzu bývalého poslance za tuto stranu Feriho. A např. nejrůznější výstřední doporučení bývalého předsedy této strany Kalouska (to poslední z nich na snížení počtu policistů a hasičů může pochopit opravdu jen politický Einstein naruby).
Možnosti politické levice
Pro věc „spojené levice“, na kterémžto projektu pracuje dnes KSČM, tři nekomunistické levicové strany a spolek Nespokojení, je dobré, že KSČM má volební preference těsně pod hranicí 5% hlasů nutných pro účast v příští poslanecké sněmovně. Myslím, že to ukazuje slušný potenciál levicového projektu uvedeného charakteru. SOCDEM v zásadě zůstává sedět na 4% preferencí. Je jen škoda, že její lídři odmítli účast v projektu „spojené levice“. Ukazuje se, že společně by mohly levicové strany vytvořit slušné gravitační pole pro voliče, od kterého by se mohli odrazit k společnému volebnímu výsledku 10 – 15% ve sněmovních volbách. Ale rádcové Šmardova vedení sociální demokracie, pod taktovkou podnikatele Barty si ovšem takovéto spojení nepřejí. Oni potřebují krotkou, protibabišovskou, proválečnou sociální demokracii, která bude otevřena spolupráci s pravicí. Opravdu velmi „perspektivní“ strategie v situaci totální nespokojenosti českých občanů s touto vládou. A v situaci, kdy sílí volání po míru na Ukrajině a v Gaze a kdy tato vláda bláznivě napomáhá eskalaci konfliktu na Ukrajině. Tato vláda v přímém přenosu hodlá zvýšit ceny elektrické energie od příštího roku, dosti realisticky odhadnuto zřejmě mezi 20 až 30%, podle druhu jejich smluv u energetických společností. A nárůsty cen dalších položek v základním spotřebním koši budou nejspíše následovat. Fantazie centrálních bankéřů, že se podaří snížit inflaci na konci příštího roku ke 2%, jsou naprostou chimérou. Vláda vede, pokud jde o české hospodářství, nezadržitelně k poklesu sice ne velkému, ale přesto citelnému. Zatím se česká ekonomika nedostala na úroveň, kterou vykázala v předcovidovém roce 2019. Vláda nedělá nic pro to, aby oživila chřadnoucí ekonomiku státu. Sedmnáct měsíců trvá pokles spotřeby obyvatelstva. Tedy pokles v důležité složce HDP. A tento pokles bude po Novém roce v důsledku uplatnění tzv. ozdravného balíčku a růstu cen f dále pokračovat.
Vláda tedy projevuje kolosální neschopnost v řízení země, a protože „nehrozí“, že by se vzpamatovala, pokles její podpory bude pokračovat. A z průzkumu tak, jak jej zpracoval Median, vyplývá, že zde existuje určitý prostor pro vytvoření alternativy jak vůči vládě, tak vůči současné opozici, jejíž volební potenciál je, zejména u hnutí SPD, v zásadě vyčerpán.
Jiří Paroubek
