Sociální demokracie na okraji propasti…

V pátečním tisku mě zaujal rozbor situace před sjezdem ČSSD v článku P. Pečínky, zveřejněném v dnešním E15, pod názvem „ČSSD mezi životem a smrtí“.

Autor se zabývá v zásadě mocenskou situací v ČSSD a oceňuje šance hlavních kandidátů na předsedu ČSSD. 

Je jasné, že se stranické elity v ČSSD, které dovedly svou činností (nechci ani říkat politikou) ČSSD k zoufalému propadu na 7,2% hlasů  v říjnových sněmovních volbách, vůbec  nepoučily. Přistupují k volbě budoucího předsedy a celého vedení, jak bylo v posledních sedmi letech zcela obvyklé. Vytvářejí se volební koalice, kmotři a další vlivní lidé slibují a řada členů  - delegátů sjezdu - vychází z toho, že ČSSD bude opět  stranou vládní. Zkrátka, že ČSSD bude dál u prostřeného stolu… Kromě toho je zatím ČSSD hlavní silou na hejtmanství pěti krajů a v celé řadě dalších krajů má své vlivné  zastoupení v krajských radách. To tedy znamená, že existuje prostor i pro jinou politiku, nežli pro politiku idealistickou, prostě je stále možné „něco“ očekávat.

V lecčems mi tato situace kolem mimořádného sjezdu ČSSD 18. února, silně připomíná situaci před a na obnovovacím  sjezdu ČSSD v březnu 1990. Také tehdy před sjezdem se hovořilo o každém vážném rozhodnutí, jako o něčem, co vyřeší obnovovací sjezd. Ten na to měl nakonec dva dny. A kromě volby vedení strany toho mnoho za dva dny nevyřešil. Pochopitelně, ani nemohl. 

Nyní mají delegáti mimořádného  sjezdu vyřešit volbu vedení strany - tedy předsedy a místopředsedů - z více než čtyřiceti kandidátů zhruba za půl dne. Delegáti se budou dohadovat o procedurálních záležitostech, o programu, o zkostnatělých  stanovách, vyslechnou projev prezidenta republiky, půjdou na oběd a odpoledne začnou volit členy vedení strany.

Možná, že zvolí nového předsedu strany a možná ještě i prvního místopředsedu. A pak se delegáti  musí rozhodnout o nastavení sjezdu. Takže prakticky vůbec nedojde na diskusi o tom, co je základní otázkou dneška. Tedy, zda ČSSD půjde do vlády či nikoliv. Nedojde na zkostnatělé stanovy a už vůbec ne na obstarožní   program, na stanovení generální linie strany. Prostě nedojde na nic podstatného. Sjezd skončí v pozdních nočních hodinách a zvolen do čela strany bude někdo z představitelů Sobotkova vedení, který údajně  „ví jak na to“, jak stranu resuscitovat. Voliči žádnou změnu nezaznamenají, z průběhu sjezdu  zaznamenají jen velké těžkosti, ve kterých ČSSD je a které v plném rozsahu obnaží před veřejností. Pokud to takto dopadne, a já si myslím, že takto to zhruba bude, vážný stav ČSSD bude pokračovat. Nepomohou už pak ani cinknuté výzkumy veřejného mínění typu průzkumu CVVM, který byl zveřejněn v tomto týdnu a podle nejž by ČSSD ve volbách  získala 12,5% hlasů. Prostě, přijdou průzkumy jiných, objektivnějších agentur. 

Jednoduše řečeno, ČSSD je jen kousek od propasti. Většina její „politické elity“, vedená kmotry, si to vůbec neuvědomuje. Je to smutné představení pro toho, kdo přivedl před deseti lety ČSSD do pozice nejsilnější politické strany v zemi, se dívat jak jeho nástupci silný politický odkaz strany rozměňují na drobné.

Jiří Paroubek