Je česká levice opravdu v koncích?

Je zvláštní, jací lidé se cítí být povoláni k tomu, aby bez jakýchkoliv pochybností tvrdili, že …“ČSSD končí“.

Tak to alespoň ve svém článku z 16. 1. v MFD předvedl Š. Kotrba, který sám sebe charakterizuje jako mediálního analytika. Nechci polemizovat s jeho vcelku plytkými argumenty a osobními útoky na řadu, v nedávné minulosti úspěšných levicových politiků. K tomu, abych ho bral vážně, by musel ve svém životě něco dokázat. Tedy v politice anebo třeba i v jiném oboru.

Musím říci, že v článku, který napsal pro sobotní MFD, se projevil jako politický kutil. V zásadě tvrdí, že „celá levice je na odpis“, neboť prý „příjmová nerovnost (u nás) patří k nejnižším v Evropě… v ČR je nejmenší míra chudoby v celé Evropě“. Kdyby Kotrba věděl něco o statistikách a práci s nimi, tak by si byl vědom, že tato čísla ze statistik, charakterizující míru chudoby, jsou poněkud zavádějící. Řeknu to jednoduše. Německý chudý se svými příjmy v eurech ční vysoce nejen nad českým chudým, ale v Česku by jasně patřil do střední třídy.

Dle Kotrby prý lídři soc. dem. „zklamali“ (mně tentokrát nevěnoval svou vzácnou pozornost). A také tento autor tak, jako mnoho jiných přežvykuje slaboduchou tezi, že soc. dem. politik k tomu, aby byl věrohodný, musí být chudý jako Díogenés Laertios, který bydlel v sudu. Nechci být osobní, ale pokud někdo dělá ve svém článku revizi levicové politiky za posledních sto let, měl by také sám jít příkladem. Š. Kotrba, a to i pokud pominu jeho nechutný útok pepřovým sprejem na bezbranné bezdomovce, jenž odsoudila před třemi lety všechna média, takovým vzorem není. Možná, že by, pokud chce být tak levicový, měl např. dát k dispozici českému lidu svou vilu po rodičích v Praze.

V článku se ale vedle komických tvrzení objevuje jedno tvrzení nebezpečné. Když podle Š. K. po příštích volbách skončí strany levice ve sněmovně, vlastně se nic neděje, protože příští vláda, např. hnutí ANO a ODS, bude stejně muset „dál realizovat levicovou politiku“. To je ale tvrzení z dílny Jaroslava Haška.

ODS má přece svůj rigidně pravicový program, který bude nesmlouvavě uplatňovat tak, jak jsme to nedávno viděli při jejím hlasování k daňovému balíčku. V důsledku tohoto společného postupu hnutí ANO a ODS se vytvoří v tomto a v příštím roce díra v příjmech státního rozpočtu ve výši cca 100 mld. Kč. Tato případná vládní koalice vůbec nebude uvažovat o alternativních zdrojích příjmů státu, např. ve formě sektorové daně či bankovní daně. A jimi zvolený systém zdanění příjmů fyzických osob ve svých důsledcích znamená, že v příštích letech nebude možné vůbec uvažovat ani o jejich progresivním zdanění.

Tato koalice bude velmi ochotně akceptovat např. nákupy dalších zbraní a zbraňových systémů proti imaginárním nepřátelům. Pokud Američané přijdou s návrhem na výstavbu americké vojenské základny, rádi po takovémto návrhu skočí naši pravičáci, vlastně v jakémkoliv vládním uspořádání.

Výstavba americké raketové základny či něčeho podobného u nás, ovšem povede k odvetné akci Rusů. Ti na Prahu a další česká města namíří své rakety z Kaliningradské oblasti. Hned tu bude zvýšení napětí ve střední Evropě, že by se nechalo krájet a důvody k dalšímu zbrojení. Déja vu.

Základní otázka ale dnes zní, co by sociální demokracie měla dělat, aby v příštích volbách do sněmovny získala aspoň 8 – 10% hlasů. Tedy, aby měla lepší volební výsledek než ve volbách na podzim roku 2017. Tak, aby po volbách do sněmovny měla nejméně cca 25 poslanců a mohla důstojně hrát roli buď vládní strany anebo velmi viditelné opozice. Samozřejmě, že velkou roli k dosažení tohoto cíle hraje taktika. Strana by se měla vrátit ke svým dobrým zkušenostem z let 2005 – 2010. To znamená aktivně udržovat strategickou iniciativu.

Vedení strany již před pár týdny schválilo kvalitní „Plán obnovy hospodářství“. Tak šup, obušku, z pytle ven. Stejně tak bude dobré seznamovat veřejnost se soc. dem. návrhem zákona na financování výstavby levných komunálních bytů v režii obcí prostřednictvím neziskových společností.

Soc. dem. již má od podzimu k dispozici i draft volebního programu. Může k němu zahájit rychle debatu uvnitř strany a také s veřejností. Tento program by měl vycházet ze „starých“ dobrých programových zásad, které ČSSD přinášely úspěch před deseti či patnácti lety, tedy v její vrcholné éře. Byla to přece ČSSD, která vždy chtěla silný stát, který by zajistil občanům kvalitní zdravotnictví a sociální péči.

Tato témata v souvislosti s pandemií koronaviru nejsou pro soc. dem. něčím mimo její základní ideové zaměření. Strany pravice se dnes z taktických důvodů dožadují zásahů státu, především ve vztahu k jejich hlavní voličské klientele. Tedy zj. k živnostníkům. Ale sociální demokracie vždy musí prosazovat to, že veřejné finance jsou zde od toho, aby pomohly všem. Tedy všem lidem, kteří se dostali do  problémů v důsledku krize v souvislosti s pandemií.

ČSSD ve svém „Plánu obnovy“ předpokládá obrovské investice do infrastruktury, ale také do modernizace státní správy, do vzdělávání a školství atd. V novém programu pro sněmovní volby by určitě také měly být mezi hlavními cíli dosažení soběstačností ve výrobě potravin, ochrana vod a modernizace ekonomiky země uplatněním technologické revoluce (digitalizace, automatizace a robotizace). Pokud bude přijat zákon o financování komunální bytové výstavby, během několika let bude možné stavět 10 až 15 tisíc levných komunálních bytů ročně.

A samozřejmě zvláštní místo v programu ČSSD by měla mít také zelená témata. Důraz na obnovitelné zdroje, ekologickou dopravu apod.

Zkrátka, nevidím věci zdaleka tak ztracené a naopak si myslím, že je zde pro ČSSD velká příležitost k restartu a k získání zpět toho, co za Sobotkova působení v čele strany ztratila. Tedy důvěryhodnosti.

Jiří Paroubek