Proč v demokraciích padají vlády?

Většinou proto, že ztrácejí parlamentní většinu. V dnešním článku J. Vachtla v MF Dnes „Jak Paroubek osladil vládě vedení EU“, se objevuje řada nepřesností a vlastně i dezinformací.

Pokusím se seřadit fakta, která ve Vachtlově článku chybí.

Podle fotografie pana redaktora se obávám, že v roce 2009, kdy k pádu Topolánkovy vlády došlo, byl pan redaktor ještě v obecné škole. Proto si věci nemůže pamatovat. A nastudovat si je třeba v dobovém tisku, je prostě problém. To je disciplína jen pro pilné, že pane redaktore.

1.   Topolánkova vláda neměla ve sněmovně již od prosince 2008 (vláda padla 24. 3. 2009) většinu poslanců na své straně. M. Topolánka jsem proto několikrát vyzýval ke konstruktivnímu jednání a nabízel jsem zapojení sociální demokracie do přípravy evropského předsednictví ČR. Přesto, že M. Topolánek toto v osobních rozhovorech slíbil, svůj slib nikdy nedodržel a vlastně jej ani nechtěl dodržet.

2.   Důvodem hlasování o nedůvěře Topolánkově vládě byl skandál, který spočíval v tom, že osobní přítel a hlavní rádce M. Topolánka, Dalík, „přesvědčoval“, vlastně vykonával nátlak na jednoho z redaktorů ČT, aby nebyla odvysílána kompromitující reportáž o poslanci Wolfovi (t. č. na útěku před spravedlností v Paraguayi). Ten přeběhl od sociální demokracie a podporoval ve sněmovně zhruba od poloviny roku 2008 vládní koalici.

3.   Vcelku správně se v článku píše, že opoziční strany by tehdy nikdy nebyly úspěšné při hlasování o nedůvěře vládě, kdyby je nepodpořili také dva bývalí poslanci ODS a dvě bývalé poslankyně strany Zelených. Ale to je snad věcí vládní koalice, aby si dokázala udržet své poslance....

4.   Redaktor Vachtl ve svém článku v rozporu s fakty píše, že prý „Paroubek totiž neměl žádný plán, co po pádu vlády podniknout“.

     To ale není pravda. Lze to doložit články z tehdejšího denního tisku. Nabídl jsem předsedovi ODS a premiérovi v demisi Topolánkovi, aby mandát vlády v demisi dokončil do 30. 6. Tedy do termínu ukončení českého předsednictví. Měl jsem však, v souladu s rozhodnutím orgánů ČSSD podmínku, že funkci ministra vnitra nebude fakticky vykonávat Ivan Langer. Jinak řečeno, že ministerstvo vnitra bude řídit někdo z jeho náměstků. Pro M. Topolánka to byla nepřijatelná podmínka, neboť prý I. Langer ho udržel na listopadovém kongresu ODS ve funkci předsedy strany. Takže o svém konci rozhodl sám M. Topolánek. Pak tedy nastoupil plán B, který předepisuje Ústava v případě nedůvěry vládě, když hladce byla sestavena ve spolupráci předsedů ČSSD, ODS a Zelených úřednická vláda. Ta dovedla české předsednictví zdárně do konce. Díky ministru zahraničí Janu Kohoutovi to bylo naprosto profesionální. Vůbec nesouhlasím s tím, co píše autor článku, že „zbytek předsednictví, téměř polovina pod Fischerem, byl podle politologů už jen čistě administrativní“. Chtělo by se zeptat, kterých „politologů“ se autor článku zeptal. Pokud to byl diletant Jelínek, ten není žádným měřítkem věcí a problémů. Ve Fischerově vládě na rozdíl od té Topolánkovy byli naopak odborníci.

5.   Pokud dnes M. Topolánek tvrdí, že následně slýchal od evropských lídrů, že to bylo „bláznovství a nezodpovědnost", bylo by dobré,  aby uvedl kterých. Jak jsem popsal výše, M. Topolánek měl šanci předsednictví dokončit, měl velkorysou nabídku ode mě a od ČSSD, nevyužil ji. 

     Pokud bych se podíval na to, jaká byla příprava předsednictví ČR v EU před rokem 2009, pak musím konstatovat, že byla špatná a neprofesionální. Aparát EU je ovšem schopen u menších a malých zemí, které nemají možnosti a zkušenosti jako třeba Německo či Francie, velkou část organizace akcí předsednictví převzít na svá bedra. To se stalo i v první polovině roku 2009 a nebylo to dáno pádem Topolánkovy vlády.

Jiří Paroubek