Česká média ovládly spekulace…

…nejsou to ovšem jen česká média, ale můžeme říci, že se obecně jedná o média západní. A tak se z médií dozvídáme, že čínský prezident Si je v domácím vězení a v Číně proběhl de facto vojenský puč.

Jako informační zdroje jsou využívány  takové, které v minulosti opakovaně pouštěly uzdu své fantazii.

Dozvídáme se, že Čína je prý na konci svých ekonomických sil. Má prý velké problémy, co se týče postojů obyvatelstva k neustále opakovaným lockdownům apod., jako kdybychom my na Západě teď žili bez problémů. Čína stále ještě tvoří hospodářský růst, ne sice tak vysoký jako v posledních deseti letech, ale přece. A to ne díky vysoké inflaci, jako je tomu v zemích Evropské unie.

Seriózní ekonomové dnes hovoří o tom, že německá ekonomika v příštím roce spadne do recese. Lze očekávat, že česká ekonomika, která je vlastně vagónem, taženým německou lokomotivou, spojená tisícerými pouty s německým hospodářstvím, spadne do recese rovněž. Ostatně nominální český hospodářský růst v tomto roce při vysoké inflaci znamená jeho pokles např. v reálných číslech roku 2019.

Se zájmem jsem si přečetl také článek L. Kovandy „Putin, Si a jejich neprohra“ (LN 27. 9.). Sujet svého článku odvíjí autor od rozhovoru s jakýmsi ruským ekonomem Illarionovem na Deutsche Welle, který byl prý před zhruba dvaceti lety poradcem Vladimira Putina. A ten prý nejlépe ví, proč vlastně došlo v Rusku k mobilizaci, vyhlášení referend v ukrajinských regionech obsazených Rusy a k připomenutí ze strany ruského vedení, že disponuje jadernými zbraněmi.

Na rozdíl od Kovandy a Illarionova si nemyslím, že by pro čínského prezidenta Si byl takovým problémem pomalý postup ruského vojska na jihu a východě Ukrajiny.

Vysvětlení je jednoduché. V prvních dnech invaze na Ukrajinu očekával prezident Putin státní převrat v Kyjevě. Ten se nedostavil. Prezident Zelenský neemigroval do Spojených států, ale zůstal v Kyjevě. A síly v ukrajinské armádě a v politickém vedení Ukrajiny, na něž Putin spoléhal, prostě z jeho hlediska selhaly.

Tím hlavním ruským a potažmo čínským zájmem, na němž se představitelé obou zemí nicméně shodují, je, zabránit rozšiřování NATO na východ od jeho současné východní hranice. Rusko to považuje za své bezprostřední ohrožení, neboť se obává umístění amerických základen s raketami s několika minutovým doletem do Moskvy a Petrohradu. A obává se nepochybně i větší aktivity amerických zpravodajských služeb na Ukrajině, která by jim umožnila, s využitím nejmodernějších technologií, vědět o všem, co se v Moskvě i v Kremlu špitne.

Při i po lednovém zpackaném pokusu o převrat v Kazachstánu se Čína nepochybně musela obávat, že případná instalace jasně prozápadního režimu v této zemi dříve nebo později přivede NATO na její západní hranici. Tedy k Sin-ťiangu...

Není pravda, co píše L. Kovanda, že se Čína chová k Rusku a k celému konfliktu na Ukrajině více méně neutrálně. Veškerý obchod se západním zbožím, zprostředkovaný Rusku, probíhá přes Čínu, Indii a Turecko. Podle očitých svědků, s nimiž jsem měl možnost  hovořit, na ruském trhu dnes není závažnějších nedostatků a problémů v zásobování. Takže se Západem Rusko obchoduje ne napřímo, ale prostřednictvím třetích zemí.

Prezident Putin vyhlásil sedm měsíců po zahájení válečné operace na Ukrajině částečnou mobilizaci, která se může týkat postupně několika set tisíc mužů. Bez živé síly na ukrajinské frontě, která je přes tisíc kilometrů dlouhá, nemá jeho početně omezený vojenský kontingent velkou šanci udržet dosavadní územní zisky. A Rusové se v plánu B soustřeďují na to, aby získali ta území Ukrajiny, která jsou obydlena především rusky mluvícím obyvatelstvem. K udržení těchto území potřebují mít ale více vojáků...

Zdá se, že ruské vojenské arzenály zdaleka nejsou vyprázdněny a že naopak Evropa a Spojené státy, tedy země NATO,  začínají mít problémy s dodávkami moderních zbraní na ukrajinskou frontu. Státy NATO si musí ponechat část své vojenské techniky a výzbroje i munice pro zajištění své vlastní obrany.

Po vyhlášení mobilizace je zřejmé, že Rusové udělají vše pro to, aby minimálně udrželi území, která na Ukrajině zabrali. A protože Rusko je ekonomikou, která disponuje de facto všemi důležitými surovinami a je schopno vyvážet do světa desítky milionů tun obilovin, lze jen těžko očekávat, že se jeho ekonomika zhroutí.

Putinův odhad na začátku invaze, že se zhroutí Zelenského vláda v Kyjevě, byl špatný, Připusťme, že i ekonomičtí beletristé v médiích v Evropě a Spojených státech viděli věci příliš optimisticky. Tvrdili unisono, že se Rusko po uvalení bezprecedentních sankcí během několika týdnů zhroutí. Ani k tomu ale nedošlo.

Naopak, díky válce byla vyvezena do Evropy vysoká inflace, která drtí životní úroveň širokých vrstev obyvatelstva.

Samozřejmě by bylo vhodné hledat na Ukrajině takové politické uspořádání, ze kterého obě strany konfliktu vyjdou bez velkých reputačních ztrát. Pro Západ nebude Ukrajina ani Afghánistánem, ani Vietnamem.

Ukrajina se může stát členským státem Evropské unie (přirozeně po mnoha letech). Rusové rádi ponechají zdevastovanou Ukrajinu Západu. Rusové budou ale válčit do té doby, dokud si nebudou jisti, že se Ukrajina nestane členským státem NATO. Naopak Ukrajina musí dostat záruky světových velmocí, že případné ruské zábory jejího území (tak, jak  ve svém článku připomněl L. Kovanda doporučení Henryho Kissingera), jsou konečné a budou soustředěny jen na její ruskojazyčné oblasti.

Jiří Paroubek